Je dobře, že to Nečasovo trápení zkrátili – a docela symbolicky – policejní plukovníci. Nebýt jich, trápilo by nás jeho trápení dodnes. Ten člověk nikdy neměl na to, aby cokoliv řídil, natož stát. Sám i s Úřadem vlády byl de facto řízen svou milenkou.
Dokazuje nám to i po svém pádu. Jeho spiklenecké konstrukce o úmyslech státních zástupců a policie jsou doslova chorobné či lépe choromyslné. Reaguje hystericky a snaží se vyvinit z vlastních selhání. Je jedním slovem ubohý.
Dnes na serveru tyden.cz vyšla část rozhovoru s ním. Snaží se tam přesvědčit čtenáře, že věděl, že je jeho vztah na pracovišti v pozici premiéra neúnosný a že chtěl na konci prázdnin celou věc vyřešit. Dnes v tomto rozhovoru tvrdí:
„Svým způsobem je to pikantní, protože policie a státní zástupci, kteří si perverzně nahrávali a poslouchali i soukromé hovory dvou lidí, kteří spolu měli vztah, na těch záznamech mimo jiné mají i to, že jsme si s Janou Nagyovou byli vědomi, že neděláme správnou věc. Propletení osobního vztahu s pracovním vztahem prostě není správně a já si toho byl vědom. Mimo jiné i za to musím přijmout osobní politickou odpovědnost. Chystali jsme se to vyřešit. Z odposlechů musí být jasné, že jsem byl rozhodnut na konci léta oznámit, že v politice končím, pouze dokončím svůj mandát. Vzápětí měla paní Jana oznámit, že odchází z pozice vrchní ředitelky kabinetu.“
I kdyby takto uvažoval i předtím, je to směšné. On neměl problém jen s policejními plukovníky, on čelil veřejně propírané skutečnosti, že své podřízené a utajované milence přiznával a zároveň sveřepě tajil statisícové odměny (psal jsem o tom zde). Za vyzrazení těch odměn je dokonce vedeno trestní stíhání proti několika osobám. Nečas vlastním tělem tyto informace bránil i přes zákon o svobodném přístupu k informacím. Musel vědět, v jaké je delikátní situaci, že si za státní peníze vydržuje milenku (viz zde).
Kdyby si byl vědom naléhavosti svého trapného postavení, řešil by to tehdy, ne verbálně dnes nebo až na konci léta. Jenže to by musel přemýšlet hlavou. Místo toho na otázku, proč to neudělal dřív, se hájí takto:
„Kdyby moji kolegové ve vedení ODS, pánové Kuba, Pospíšil a Chalupa nezačali letos na jaře blbnout a rozvíjet debaty o předčasných kongresech, tak bych to býval oznámil už na jaře s ročním předstihem. Ale to mě donutilo znovu zabojovat o pozici v ODS a odložit to. Pro mě to nebyla žádná hluboká rána.“
Takže ten zoufalec se nám snaží namluvit, že chtěl odejít z politiky úplně, ale protože byla ohrožena jeho funkce v ODS, rozhodl se „zabojovat“. Může tomu normální člověk rozumět?
Chtěl snad odejít za zvuku fanfár? Komu vlastně prospěl ve své funkci? Soukromým penzijním fondům nikoliv, ty zdiskreditoval stejně jako pravici, za níž se vydával, na velmi dlouho. Možná prospěl Kalouskovi, jemuž dělal křoví, tím, že doslova dokončil devastaci ODS, ale ten mu vděčnost neprojeví. Občany zatížil zvýšením daní (nejen DPH, ale i majetkových). Stát je na tom nejhůře ve své historii.
Takže vděčné mu mohou být jen církve, které budeme všichni dlouhá léta financovat. Možná bude zajímavé, kdo pana Nečase zaměstná. Policejní plukovníky by to mělo zajímat.
