Pane Olšere, Arťuchin je trestuhodný magor

Pan Olšer napsal článek, s nímž bytostně nesouhlasím z několika důvodů. Nemohl jsem se tedy ubránit odpovědi, i když tak učiním na úkor své karmy. Onen kritizovaný blog naleznete zde: http://olser.blog.idnes.cz/c/190885/Neni-uz-trapna-ta-protiruska-hokejova-hysterie.html.

Pan Olšer argumentuje mimořádnými fyzickými dispozicemi Arťuchina. Prý přece proto, že má nad sto kilo, nebude brzdit nebo krotit svou snahu soupeře zastavit. To jistě ne. Ale hráč by měl bránit v souladu s pravidly a také s rozumem. Zběsilý nájezd do hráče bez puku není obranou, jakou dovolují pravidla. To, že nezvedl ruce nebo hůl, nic nemění na tom, že se jednalo o „hit“ na hlavu ramenem s tvrdými chrániči. Při své výšce nemusel ani ruce zvedat, aby bylo zřejmé, že může soupeře zranit.

Jeho chování na ledě navíc zcela jasně dokumentovalo, že nešlo v jeho případě o hokejovou akci, ale o maximální snahu hned dva soupeře vyřadit během pouhých pár minut. Za tu dobu nepředvedl žádnou herní akci, zato se soustředil na to, aby jeho nájezdy měly co nejhorší následky. Pane Olšere, hokej by měl zůstat hokejem, ne ringem volným, a sport by měl zůstat sportem, neměl by fungovat jako alibi pro páchání trestných činů. Úmysl zranit ničím jiným není. Sportovec, který honbu za úspěhem za každou cenu nadřadí zdraví soupeře, nemá rozumný přístup ke sportu. Není to válka.

Argument pana Olšera s ringem, v němž nastoupí těžká váha proti muší, je hloupý. Právě proto, že hokej nemá váhové kategorie, má pravidla, aby se mohli uplatnit hráči, kteří kromě hrubé síly vnášejí do hry techniku a krásu, jež není založena na krvi. Navíc Michálek není žádná muší váha a na svou výšku zase Arťuchin není taková „vazba“, jako třeba kdysi Rudla Tajcnár se 106 kily na 175 centimetrů. V tomto případě tudíž nejde tolik o fyzické dispozice jako o porušování pravidel na hranici zákona. Je jednoznačné, že trenér Bykov neposlal Arťuchina na led hrát hokej, ale právě tuto hru v podání českého mužstva rozbít.

Když se dívám na hokej, chci vidět umění, jaké předváděl třeba Martinec nebo Patera a předvádí Eliáš, Havlát, Marek, Frolík nebo namátkou třeba Hemský, Čajánek a Hudler. Až budu chtít vidět něco ostřejšího, podívám se na Holyfielda nebo Klička. Ale budu vždy fandit tomu, kdo dodržuje pravidla a bojuje čestně. Ne jako Tyson, který Holyfieldovi ukousnul ucho. Pan Olšer zmínil také fotbal. Kdyby se i ten změnil v gladiátorské zápasy, nemohli by tam hrát prim trpaslíci Messi, Xavi, Iniesta. Bylo by to k naší velké škodě.

Nebo toužíme vidět i Jágra se prát? Velmi nízkých argumentů použil pan Olšer, když s odvoláním na NHL mj. napsal: „Ledová plocha se proměnila v bojiště, nad kterým létaly pěsti. Fanoušci ryčeli nadšením, aplaudovali hokejovým gladiátorům. Ano, čtete správně - diváci ryčeli blahem...“ Pro mě nejsou nízké pudy diváků ani některých blogerů argumentem, když se sport mění na krvežíznivé scény.

Pan Olšer si nenechal ujít, aby nezmínil údajné české bolestínství a údajnou neobjektivitu českých komentátorů. Tak zaprvé, jsem přesvědčen, že za snahu naše hráče zranit, měl být Arťuchin potrestán. Zadruhé, čeští reportéři, pokud si nehrají na objektivní, dobře činí. Soupeřovi komentátoři jsou jistě stejně neobjektivní v opačném gardu. A zatřetí, objektivita ve sportu už dávno je pod tlakem komerce. Ruská nebo i kanadská diplomacie je natolik mocná, že je zjevné, že – nejen při šampiomátech – získávají nejrůznější výhody. Protiruské nálady bych v tom, pane Olšere, nehledal.

Trochu té naší neobjektivity zdaleka nekompenzuje všechny naše nevýhody („rozlosování“, nasazování rozhodčích, časy zápasů, direktoriát atd.). A když vezmeme naši základnu i finanční možnosti, kéž bychom stejně jako v hokeji uspívali i v jiných činnostech.

Tak braňme svoje a těšme se, pokud ještě máme na co být hrdí a pokud mezi námi ještě zůstali i vlastenci.

PS Aby mi někdo nepodsouval přílišnou změkčilost, tak jen podotknu, že celý život dělám silové sporty. Kdybych dělal hokej, určitě bych si podobné zákroky líbit nenechal.