Bohužel jeho faktický zánik je zarámován v chystaném zániku suverenní a svrchované České republiky.
Psal jsem o tom zde, že slova v Ústavě jsou natolik jasná, že posuzovat jasné pojmy nějakým pochybným právnickým výkladem je zavádějící.V tomto případě nás toto farizejství soudu neodvratně zavede až za samý práh státnosti. Tento zlom, bude-li ratifikace dovršena, povede k plíživé rezignaci na uplatňování atributů státu jako takového a k dalšímu rozvolňování pojmů, jak byly historicky chápány. A další precedenty budou tuto právní smyčku utahovat. Bezpráví se tak stane právem (vzpomeňme Orwella) - bude legalizovat sebe sama.
Nejdříve to povede k neustálým konfliktům, co ještě na oko svrchovaný a suverénní stát - spíš jeho torzo a karikatura - smí a co za něj rozhodne někdo jiný. Nakonec vždy rozhodne právní zásada číslo 1: „Silnější pes dupe." Naše dvě desítky poslanců v europarlamentu budou jen křovím velmocenské „demokracie" dle zájmů dominantních členů. Je nepochybné, že v takovém případě budou zrušeny Benešovy dekrety. Je nepochybné, že už další dva bloky Temelína nedostavíme.
Nakonec už jsme zvyklí ruský plyn, který k nám proudí přes Slovensko, platit - a přeplácet! - Němcům. A o nic jiného nejde. Jde jen o takovou parcelaci uzemí, jíž by nebránily nějaké partikulární zájmy malých zemí. Hovořit o rodinném stříbru smí jen ti dominantní, to se pak ze společných daní budou dotovat německé automobilky a francouzské zemědělství. Rodinné stříbro malých členů, pokud ještě nějaké zbylo, se rozpustí jako cukr z našich zavřených cukrovarů.
Ústavní soud podlehl politickému nátlaku. Nechal se vydírat heslem evropských zájmů. Podlehl tlaku eurofanaiků, euronaivistů, eurobyrokratů, eurovyžírků a šílenců s hypertrofovanými nadnárodními ambicemi a touhou po moci nebo prebendách. Sám ze sebe udělal napříště páté kolo u vozu, jak jsem o tom psal zde.
Můžeme jen litovat, že se Václavu Klausovi nepodařilo rekonstruovat Ústavní soud dle jeho původních návrhů. Škoda, že nevytrval. Tehdy na něj chtěli podávat trestní oznámení za vlastizradu, že maří výkon Ústavního soudu. Jaký paradox! Dnes se tento soud té vlastizrady dopouští sám a nevadí mu, že pro své nástupce omezil svou působnost vlastním judikátem.
Doufám, že prezident nerezignuje. Všichni, kdo ze zákona mohou, by měli podávat nové návrhy Ústavnímu soudu. Měla by se zorganizovat záchranná skupina. Česká republika, odkaz našich předků, za to stojí!
