Kdo si myslí, že dotace z fondů EU jsou pro nás výhodné, velice se mýlí. Dokonce lze říci, že bilance už začíná být pasivní i z hlediska peněžních toků.
Z loňských dat vyplývá, že průměrně platíme každý kalendářní den do EU kolem 120 miliónů korun! V tom nejsou zahrnuty vražedné Nečasovy-Kalouskovy-Schwarzenbergovy dodatečné garance (MMF, Irsko, Portugalsko, ESM). Tyto členské příspěvky nepodléhají žádnému posuzování, jde o striktní závazek bez ohledu na cokoliv. Tedy i na to, že Evropská komise rozhodla neproplatit Česku cca 20 miliard korun ze schválených dotací. My platit musíme a pod nátlakem dále své závazky navyšujeme, EU má zpětný tok plně v rukou.
A to není vše. Brusel požaduje po Česku dalších 5 miliard navíc pro letošní rok (13,7 miliónů denně). Argumentuje, že chybějí peníze na evropské fondy, zejména na fondy soudržnosti. Nechápu, jak mohou schválené fondy nemít rozpočtové krytí? Nebo někdo v Bruseli ty peníze prošustroval? Ale hrozí nám, že když ty peníze nedáme, přijdeme o více než o 5 miliard korun dotací, na něž máme nárok. Takže se po nás vlastně žádá vyděračským způsobem, abychom si „své“ dotace financovali podruhé.
Jsem absolutně přesvědčen, že by bylo nejlepší, aby si Brusel „své“ dotace nechal. Níže zdůvodním proč. Před tím však chci podotknout, že pokud neproplacené dotace dělají díru v našem rozpočtu a zvyšují jeho deficit, je tomu tak proto, že schválené projekty kofinancuje a předfinancuje stát, takže peníze ze státního rozpočtu plynou i na projekty, které nakonec EU odmítne proplatit. Kdyby žádné nesmyslné přerozdělování z Brusele nefungovalo, nebyla by ani tato zátěž státního rozpočtu.
Tímto přerozdělováním jednak Brusel vnucuje své priority, na nichž se musíme finančně podílet, jednak má páku, tedy finanční nástroje, na naši poslušnost. A co je těmi prioritami? Třeba bionafta, kterou stejně zaplatí každý náš občan, a to nejen u benzínové pumpy, ale i v dalších produktech závislých na dopravě. Také to je třeba solární energie, která se projeví zvýšenými náklady všech domácností. Žárovky jsou sice už obehraná písnička, ale všichni jsme přišli o svobodný výběr toho, co kupujeme a čím chceme svítit, když už nepočítám ty vyhozené tisícovky ročně.
Všechny nesmyslné zásahy do tržní ekonomiky ze strany EU se mi ani nechce vyjmenovávat. Většinou se dotuje to, co nakonec zvýší naše náklady a podrývá naši konkurenceschopnost (viz obstrukce vůči Temelínu, ale už i Dukovanům). Je taky jasné, že jsou to byrokratické zásahy, které nevyhnutelně otevírají korupční kanál. Sám bych mohl uvést příklad, kdy z evropských dotací, zatím ovšem financovaných ze státního rozpočtu, soukromá firma financuje zázemí pro provoz vrtulníku pro svého šéfa.
Okamžité zastavení všech dotací by jen pročistilo českou ekonomiku, zvýšilo naši konkurenceschopnost, odstavilo neuvěřitelnou korupční chobotnici, ale i uchránilo státní rozpočet. I kvůli evropským dotacím se budeme prostřednictvím nezodpovědných politiků zadlužovat. Smyčka kolem našich krků se již utahuje.
A proč to všechno? Aby pak nějací Rathové a Drábkové měli větší prostor pro „správné“ přesměrovávání peněz. V době všeobecně proklamovaných úspor jsme mohli vidět, že takovému Šiškovi nedělalo žádný problém navýšit zakázku z 80 na 100 miliónů, aby miliardy tekly požadovaným směrem.
Než se podaří vystoupit z EU, bychom měli „poděkovat“ za účast ve fondech EU a okamžitě ukončit jejich financování ze státního rozpočtu. Ušetřili bychom ty korupční peníze, kdy i cyklostezky se u nás staví pomalu za ceny dálnic. Souběžně bychom měli jednat o snížení svých členských příspěvků a deklarovat, že další navyšování českých závazků a garancí nepřipadá v úvahu.
Pokud se tak nestane, je jen otázkou času, kdy naše ekonomika bude zcela – tedy i politicky - závislá na zahraničním kapitálu a bude hračkou v rukou finančních trhů. A řekl bych, že to je i cílem. Tak se dnes vedou dobyvačné války. Řecko už je obsazeno, Španělsko a Portugalsko jsou v závěsu s Itálií na řadě.
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!
