Z exodu lékařů bych vůbec neměl strach. Jednak nic není tak horké jak se uvaří a jednak vydírání nelze ustupovat. Riziko, které uvádím na konci článku, je jiné.
Více než tři a půl tisíce lékařů podává s velkým humbukem výpovědi. Jsou jistě mezi nimi tací, co zaslouží špičkový plat. I když odhlédnu od etického rozměru takového vydírání, které je zvláště u lékařů těžko přijatelné, nemohu se ztotožnit s takovým kolektivně pojatým nátlakem. Při něm se vždy několik lemplů schovává za záda každého schopného.
Nechal bych, ať výpovědi doběhnou. A s těmi, co to jen zkusili a budou se chtít vrátit, bych zahájil tvrdé vyjednávání o jejich podmínkách. Vůbec by to nemuselo znamenat, že by dosáhli stávajícího ohodnocení. Ve hře by totiž byl i morální rozměr celé akce. Přidat by totiž zasloužili ti, kdož se toho vydírání nezúčastnili.
Proč mám takový postoj? Jednak jsem manažer, který ví, že ustupovat se nevyplácí. Hlavní jsou však věcné důvody. Jistě, máme odborníky, kteří zaslouží nadstandardní ocenění a vykonávají tvrdou práci. Ale pak je tady spousta „Cvachů“, kteří zase tak úžasní nejsou. A všichni víme, jak se dají při některých lékařských službách také hodiny „odpracovat“.
Rozhodující však je, že zejména lékaři s rodinami a špatným jazykovým vybavením by si měli práci v cizině sakra dobře rozmyslet. Přestěhovat rodinu do jiného prostředí není snadné. A průměrný lékař si musí uvědomit, že žádné zázračné podmínky ho tam nečekají. I když nominálně by se mohlo zdát ocenění lákavé, při vyšších životních nákladech to vypadá jinak. To hlavní však je, že nastane u něj propad na společenském žebříčku.
Na západ od nás bývá kastace společnosti výraznější. Nějakému imigrantovi bude trvat roky, než si své postavení vybuduje. A dokonce i ti, již jazyk znají, budou mít jazykovou bariéru. Nevím, jestli je někdo pustí třeba k operaci, u nichž by mohli mít jazykové problémy s pooperační zprávou nebo s bezchybným vedením zdravotní dokumentace. Možná někteří by dělali jen poslíčky, aby nosili papíry na pitevnu. Ale i ti, co by to zvládli, budou spíše diskriminováni před domácími lékaři.
Je třeba připočíst také náklady spojené s opuštěním předchozího domova, se stěhováním a zejména s vybudováním nového domova z nuly. Pokud má lékař děti, jejich adaptace v průběhu školní docházky také není jednoduchá. Každý si to jistě dobře rozmyslí.
Proto nevěřím na nějaký masový exodus. A všichni, co se střílejí naslepo, by si měli uvědomit, že to oni se budou vracet ke křížku. Mělo by to být tak, že každý vyděrač by se měl vrátit jako spráskaný pes a černá ovce.
Aby bylo jasno: Znovu opakuji, že nemám nic proti individuálním nárokům těch nejschopnějších, kteří jsou si vědomi své ceny a mohou pohrozit třeba i výpovědí. Jakmile to však získá kolektivistický stavovský rozměr, kdy se v nátlakové akci svezou i neschopní, je mi to proti mysli. Však se podívejme na tu nechutnou marketingovou kampaň.
Zejména v situaci, kdy hasičům, kteří řeší nejhorší neštěstí, se plošně platy budou snižovat. Jejich protesty bych chápal, protože mnohdy riskují své životy. Když přijde nějaká pohroma, také nehledí na volný čas.
Na závěr mám velmi důležitou poznámku. Lékaři, kteří ještě vystudovali zadarmo, tedy z našich daní, chtějí bezplatně vyvézt své znalosti jinam, dá se říci ke konkurenci. Jejich nemorální postoj de facto opravňuje úvahy o zavedení školného ve výši společenských nákladů. Tím všem budoucím studentům de facto prodražují přístup ke vzdělání.
A nakonec jedno rčení, které souvisí s vysokou prestiží lékařů u nás: »Raději být pánem mezi hovny než hovnem mezi pány«.
