Nebýt Věcí veřejných, líhli by se v klidu ve stojatých vodách dál dinosauři: stegosauři typu Kalouska, giganotosauři typu Topolánka, Paroubka či Grosse a tyrannosauři typu Janouška či Hulinského. Dokonce by hrozil návrat nebo příchod brontosaurů typu Zemana, megalosaurů typu Babiše nebo supersaurů typu Schwarzenberga.
No nejsou ty veverky milejší? I když podle Topolánka přenášejí dračí vejce. Ale podívejme se na to bez metafor:
Za více než dvacet let se v naší politice opevnily stranické struktury, jejichž působení je už natolik zhoubné, že nejen ohrožuje samotnou demokracii, ale vyvolává u normálních lidí masový odpor. Dokonce z nich začíná dělat potencionální revolucionáře.
Když se na to podíváme bez ideologické předpojatosti, která stejně dnešním stranám slouží jen k ohlupování veřejnosti, výměna takzvané levice za takzvanou pravici nic neřeší. Když jde do tuhého, dinosauři se vzájemně nepotopí, jen si upraví hranice svých koridorů podle momentální voličské přízně. Dobře vědí, že jim všechno projde. Není přece náhoda, že se nikdy nic nevyšetřilo, pokud šlo o velké ještěry.
Hladinu však rozčeřily Věci veřejné. Nevolil jsem je, ale musím uznat, že svou historickou úlohu splnily – a to v pozitivním i negativním slova smyslu. Nikdo přece "novou" stranu veleještěra Kalouska nemůže považovat za štiku v rybníce, i když ve vlastním zájmu kouše napravo i nalevo, nejraději do spojenců.
Pozitiva, že se do parlamentu kromě licoměrných pohrobků lidovců dostala úplně nová strana VV, podle mě převažují. A nemyslím to jako obhajobu nebo hold, ale ve srovnání s usedlými poměry, je každá změna pozitivní. Také si nemyslím, že všichni jejich členové byli šíbři nebo zoufalci typu Kočí či Škárky anebo psychopati typu Bárty. Jistě tam jsou i lidé, poctivě toužící po nápravě, kteří v tradičních stranách si prostě prostor získat reálně nemohou.
Dokonce, když srovnám Bártu s Kalouskem, který z politiky na náš úkor už žije přes dvacet let a teď chce dovršit kariéru církevními restitucemi a privatizací penzijních odvodů, tak z toho ten malý Napoleon nemůže vyjít tak zle. Nebo si dovedete představit, že by Kalousek do politiky nosil peníze, jako Bárta, byť by to mohlo mít charakter úplatků? S Nečasem by srovnání také nemohlo dopadnout ve prospěch premiéra, který ve vládě je pod jhem Kalouska a ve vlastní straně pod kuratelou kmotrů.
Věřím, že jako ministr dopravy chtěl Bárta opravdu státu ušetřit peníze. Stejně tak věřím tomu, že Dobeš jednoduše byl nejlepším polistopadovým ministrem školství, ono to totiž nebyl zase žádný problém. Nehodnoťme cílovou motivaci. Ale ministři z Věcí veřejných se ještě zdaleka nedostali do fáze sklizně, v níž se zafixovaly stávající strany. Jako jedním z mála věřím ministrům za VV, že – na rozdíl od ostatních – jim v mnoha případech šlo i o dobrou věc.
A ABL? Na jedné straně to byl naivní a nepřípustný pokus zbohatlíka Bárty využít zázemí své firmy k průniku do politiky. Ale dovedete si představit, že by se s tou zafixovanou hydrou dalo bojovat bez miliónů a bez možná ještě cennějších informací? Vždyť by každého nováčka ta státní mašinérie okamžitě semlela i za pomoci různých tajných služeb a klientelistických vazeb. V takovém případě mám částečné pochopení, že účel (proniknutí VV do parlamentu) světí prostředky proti nečisté hře.
Nakonec to protagonisty VV semele také. Ale buďme rádi, že rozčeřili stojaté vody. I veřejnost se pak dostala k informacím, které jsou mnohem nechutnější než slovník slečny Kočí nebo Bártovy obálky. Buďme za to vděční. Odposlechy byly v tomto případě užitečné. Myslím, že už nic nebude jako dřív. Aspoň to je pro ty dinosary něco, co jim bere „klid na práci“ (čtěte: na zneužívání našich daní).
Doufám, že lidi pochopí, že na levém křídle jsou stejní dinosauři jako na křídle pravém. Musí dojít k systémové změně! Jestli k ní nedojde evolucí, dojde k nějakému revolučnějšímu vyústění. Je třeba odstranit dinosaury, co celou jednu generaci zamořovali naši demokracii. Jestli to nepochopí sami, budou dříve nebo později smeteni.
Lidé začínají volat po demokracii, méně závislé na stranických strukturách zavedených partají. Možná je řešení v nějakém kompromisu, kdy by měly malé a také nové strany reálnou možnost dostat se do parlamentu. Ale o tom jsem už před více než dvěma lety psal v článku „Můj recept II. (převratný návrh pro záchranu demokracie)“. A vývoj mi dává za pravdu, takže nikdo nemůže tentokrát říci, že bych slepě podporoval Klausovo volání po většinovém systému, v němž vítěz bere vše. V něm přece nemůžeme říci, že máme vládu, jakou si zasloužíme.
V prvé řadě by to tedy chtělo zrušit blokační limity pro vstup do parlamentu. Dovedete si představit, jak už jen to by to vystavilo všechny lobbisty do „ofsajdu“? Jakmile lidé přestanou mít strach, že jejich hlas propadne, situace se radikálně změní i bez revoluce. A kdyby k tomu nový parlament přijal usnesení, že kdo byl v minulých dvaceti dvou letech ve funkcích spojených s mocí zastupitelskou nebo exekutivní, nesmí kandidovat...
Na počátku byly Věci veřejné (byť možná jako neživotaschopný výhonek). O tom, co bude na konci, právě rozhodujeme my všichni, i kdybychom nakonec museli přistoupit k občanské neposlušnosti.
