Narodil jsem se s noblesou, proto nejsem buran

Jistě uhádnete, na koho titulek odkazuje. V článku chci ukázat, jak je to i s chrapounstvím nanejvýš relativní.

"Noblesa" v přímém přenosu...

Nebudu se hádat, že Miloš Zeman, i když je prezidentem, neztratil nic ze svého humpoláctví. Dokonce bych řekl, že si tímto veřejným obrazem posiluje své postavení prvního plebejce.

A teď se zamysleme, nakolik je z hlediska své prezentace jiný jeho protipól Schwarzenberg. A zjistíme, že nejvíce se liší jen v tom, do jakého rodu se narodil. Až prismatem aristokratického původu je vysvětlitelná nekritická glorifikace, zejména pokud se jedná o jeho proklamovanou noblesu.

Tady se ukazuje, že tisíckrát opakovaná hloupost má tendenci fixovat se jako objektivní realita. Přitom tento klam nelze přičítat chybě vysílače, ty duchy vznikají až chybným nastavením přijímačů. Jde o všeobecný trend klanět se celebritám. Zdaleka toto označení nevyjadřuje, že by se mělo jednat o význačnou osobnost.

Stačí se zviditelnit nebo jen dobře narodit. A tak „zásluhou“ Paris Hilton je její dědictví, u Schwarzenberga navíc šlechtický původ (jeho dědictví je jiným temným příběhem). Přestože šlechtické tituly zrušil už Masaryk, pro devótní povahy je titul knížete neodolatelným důvodem velebení. V tomto chápání se musíte prostě narodit na lavici, nikoliv pod ní.

Nebýt tohoto rodem a majetkem přikrášleného obrazu, nevím, jestli by stejní lidé v nějakém neurozeném důchodci Karlu Schwarzenbergovi neviděli obdobného halamu jako se jeví Miloš Zeman. Prvně jmenovaný mi připadá, že senilita na něm a jeho projevu zapracovala mnohem více. Asi nemám aristokratické ucho, ale zřejmě nejsem sám, kdo mu často ani nerozumí.

Zeman příliš nedbal ani na svou figuru, ani na své oblečení. Je to jeho image, i když hradní protokoláři mnohé vylepšili. Ovšem Schwarzenberg s vyvaleným pupkem a v červených ponožkách také není žádný módní guru. Jemu však je odpuštěno – u aristokrata jsou přece noblesní i slabosti a výstřelky.

Nevím, co může být větší faux pas než spánek na veřejnosti, natož při práci veřejného činitele. A nedejte se mýlit, on spal podle cizích diplomatů i tam, kde měl hájit české zájmy. Naposled na to upozornil rakouský ministr zahraničí. Je to prostě starý muž, který už na aktivní politiku absolutně nestačí. Ale dovedete si představit, jakých mediálních odsudků a jakého posměchu by se dočkal ve stejné situaci Zeman?

Zeman je zemitý a pro obhroublé bonmoty nechodí daleko. Ovšem i v tomto směru jej Schwarzenberg překonává. Zcela běžně požívá při veřejných vystoupeních sprostá slova, která by jiným neprošla. Novináři však jeho vulgarity berou na rozdíl od Zemana na milost: čím sprostější – tím noblesnější.

Ti dva finalisté z prezidentské volby mají mnoho společného. Ovšem když dva dělají totéž, není to interpretováno stejně. Mohou za to novináři, kteří urputně jednoho vynášejí a stejně urputně druhého shazují.

Vůbec nejsem Zemanovým příznivcem. Ale pokud jsem napsal, že mají v externích projevech mnoho společného, neměl jsem na zřeteli úmysly. Zeman nemá za cíl poškozovat Českou republiku. Ani nedělá fíkový list zločincům.