Tato předlistopadová členka KSČ, trvale bydlící v bavorském Pasově, která byla ještě v roce 2011 vedoucí katedry na plzeňských právech, jež sama získala profesuru na tak „prestižní“ univerzitě, jako je trnavská, se nikdy neměla stát českou ministryní, navíc v resortu spravedlnosti.
Poté, co své názory vyjevila v rozhovoru pro echo.24, by měla být donucena k okamžité abdikaci. Nedovedu si představit, že by jí to v jakékoliv jiné zemi prošlo. Nesouhlasím sice s kriminalizací popíračů holocaustu, ale v tomto smyslu se ministryně spravedlnosti sama pohybovala blízko této hrany.
Výtah z rozhovoru:
A to tedy vzniklo jak?
„Mám trvalý pobyt v Pasově, mám tam byt, zhruba jednou měsíčně tam jezdím. Víte, já jsem částečně z německé rodiny, tatínek byl z Opavy, v roce 1938 se ale přihlásil k české národnosti, šel do protektorátu a protože školy byly zavřené, přihlásil se k protektorátní policii. Ale vždycky, i po válce, trval na tom, abychom se učili německy, že německá kultura je ta skutečná kultura, Goethe, Schiller... A vyrostla jsem v podstatě bilinguálně.“
Co si myslíte o odsunu německého obyvatelstva?
„To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo.“
Počkejte, to platí řekněme oproti Polsku. Ale neplatí to vůči předchozím obdobím českých dějin. Nepoužíváte tu měřítka nacistů?
„Ne. Chci říct, že je prostě hrozná škoda, že česko-německé soužití skončilo, a neříkám, že Němci na tom nenesou vinu.“
Ministryně se dodatečně snažila svá slova relativizovat a dokonce svést na novináře; její reakce: „To, že se tak moc v protektorátu nedělo, jsem myslela v kontextu s jinými zeměmi, jako byl například Sovětský svaz a Polsko. To, co se dělo v protektorátu vůči Čechům, je samozřejmě naprosto neomluvitelné, ale v porovnání s výše uvedenými zeměmi tomu bylo v podstatně menším rozsahu. Pokud to někdo mohl pochopit jinak, tak mě to velmi mrzí a omlouvám se, že jsem netrvala na autorizaci textu před jeho zveřejněním.“
Zjevně jde o snahu vycouvat ze svých vlastních slov. Jak je výše zřejmé, redakce jí dala dokonce návod, aby se od svých slov distancovala přímo v rozhovoru poukazem na situaci „oproti Polsku“, avšak ministryně Válková to tehdy v odpovědi striktně odmítla jasným „ne“.
Paní Válková, myslím, že každý pochopil, jak jste to myslela. Nějakými dodatečnými výklady popíráte a ztrapňujete sama sebe. Slova o autorizaci textu jsou pak alibistická, protože nemůže být pochyb, že si novináři nic nepřimysleli. A překládat vlastní slova nám, paní ministryně, nemusíte. Cítím se osobně dotčen, protože mi v koncentráku nacisté zavraždili dědečka a můj strýc padl na konci války při osvobozovacích bojích.
Po Havlově omluvě, po kriminalizaci odsunu ze strany Schwarzenberga, po návštěvě a omluvě tehdejšího premiéra Nečase v Bavorsku za přítomnosti Posselta, po znovuotevření už jednou zamítnuté kauzy Colloredo-Mansfeld Ústavním soudem, po vyjádření vůle původními odpůrci (ČSSD) Německu prodat Lobkovický palác jde o další stupeň v nekonečném příběhu relativizovat Benešovy dekrety, vznášet nároky na majetky a de facto i zpochybňovat poválečné jistoty ČR.
Paní Válková lituje, „že je prostě hrozná škoda, že česko-německé soužití skončilo“. Co to povídá! Jí nestačí, že jsme v EU, kde de facto se hraje podle německých not? Jaké další soužití si paní ministryně tedy představuje? Protektorát?
Jestli paní ministryně po svých neslýchaných výrocích svůj post udrží, už teď budeme nesvéprávným státem řízeným někde z poza Pasova.
PS Ty, kdož nečetli, zvu na svůj včerejší článek "Divadelní ministr obrany vs normální pán. Vadí ještě komunista víc?".
