Po dvou letech od obdobné kauzy si opět vzali na mušku „bezpečí“ v nemocnicích. Namlouvají nám, že se máme obávat, protože ve dvou třetinách nemocnic prošly maskovaným reportérům krytým svou profesí provokace k trestným činům.
Věnovali tomu dokonce úvodník dnešního vydání.
Tyto novinářské paranoidní provokace se mi zásadně nelíbí. V konečném důsledku ospravedlňují nástroje vedoucí plíživě k policejnímu státu. Pak je snaha z výjimky udělat pravidlo, nejlépe hned nějakým zákonem, který zase část našich svobod omezí.
Výstřelky, aby se někdo snažil proniknout na JIP nebo se dostal k cizí zdravotnické dokumentaci, se běžně nedějí. Pokud je tedy nevyprovokují právě novináři. Proto je zbytečné z toho dělat jakékoliv obecné závěry. Vlastně to není jen zbytečné, ale přímo nebezpečné a také by to bylo nesmyslně a neodůvodněně drahé.
Nevyplatí se dělat z okrajového jevu nějaké dalekosáhlé závěry. Na druhé straně se tak děje v permanentní psychóze neustálého přiživování strachu, ať už se jedná o běžné mutace chřipky nebo zatím vzdálený terorismus. To, co se děje třeba na letištích už přesahuje rozumné meze, a i tam novináři provokují dál.
Je třeba říct, že neexistuje bezpečnostní systém, který by nešlo prolomit. Zvláště když to člověk činí pod záštitou beztrestnosti „já nic, já novinář“. Běžný člověk by si z obavy z následků takové počínání rozmyslel. Kompromis mezi mírou svobody a bezpečí se převažuje na stranu "bezpečí za každou cenu". Nejvyšší cenou pak je ztráta svobody, což jak známo předznamenává i ztrátu kýženého bezpečí. Život bez přiměřeného rizika není možný, ale ani přitažlivý.
Tento alarmismus pak prosakuje třeba i do tzv. globálních hrozeb jako jsou vymyšlené pandemie nebo nesmyslný boj s klimatem. Jde jen o nástroje, které ovládanou většinu mají pod záminkou vyvolaného strachu zbavit zbytků individuálních svobod, aby ovládající menšina posílila svou moc a bohatství. Místy to připomíná až drezuru lidí.
Bohužel je to účinné a už mě ani nepřekvapuje, kolik lidí se nechá pod záminkou bezpečí postupně zbavovat nejen svobody, ale i soudnosti. Každé potenciální nebezpečí se zveličuje a na tomto základě jsou za aktivní účasti médií požadována nová a nová opatření, která jsou nebezpečnější než původní hrozba.
Mnohá údajná nezbečí jsou vyprovokovaná nejen novináři, ale i tajnými službami. Tak tomu bylo třeba tehdy, když Blair ztrácel popularitu a britská tajná služba vyprovokovala nějaké zoufalce k tomu, aby osnovali přípravu útoku na letadlo. Od doby, kdy je s velkou slávou zatkli, nesmíme si do letadla pronést ani limonádu. A vzpomeňme na šaškárnu, kdy slovenští agenti nastražili do letadla do Irska ostrou výbušninu.
Nejvíce nebezpeční jsou vlastně ti provokatéři. Zejména pro naši svobodu a důstojný život bez špiclování. Uznejte sami, jaký by to byl život, kdybychom se stále museli hlídat, jestli si nás nějaký provokatér, který se vydává málem za našeho přítele, nenahrává nebo přímo nenatáčí skrytou kamerou.
Pecina se svým plánem provokatérů z toho má jistě radost. Když už bychom neměli žádné morální zábrany, tak je v tom skryt vyděračský potenciál. A mi je líto „ovcí“, které pobekávají, že ony nemají co skrývat. Minimálně zůstává skryta ta část mozku, která nás odlišuje od domácího zvířectva.
Trochu jsem vybočil z tématu. Nechci se totiž opakovat. O obdobné akci MF DNES jsem psal už před dvěma lety: http://streit.blog.idnes.cz/c/36234/Paranoidni-svet-medialnich-provokateru.html.
Jen bych doplnil otázku: Myslíte si, že už je u nás společenská situace taková, aby opravňovala nákladnou ostrahu našich nemocnic po vzoru USA? Bez této odpovědi nelze rentabilní míru bezpečnosti nalézt - ani v nemocnicích ani kdekoliv jinde.
