Proradně si převléká tu levicový, tu zase pravicový kabát. V této hře na demokracii se tváří, že zastřešuje jak levicový, tak především pravicový proud. Je to jen kamufláž.
Autentická pravice v jejich pojetí totiž neexistuje. Pro tu mají toliko nálepku extrémismu. Skutečné pravici čelí bolševicky doktrínou „politické korektnosti“. Podle nich, co se nepodvolí a ještě k tomu nepodlehne integrační mánii, musí být vytěsněno na okraj společnosti. Prostě kdo nejde s námi, jde proti nám. Kupředu levá! A nezapomeňme ani na zprofanovaný internacionalismus. Takže socialismem usvědčené totalitní metody se k tomuto účelu hodí právě kazatelům novodobé bolševické „morálky“.
Lidé však začínají onu fintu prohlédat. Uveďme si to na domácím příkladu. Není tajemstvím, že podpora Evropské unie má v posledních průzkumech menšinovou podporu. Jak je tedy možné, že eurorealisté a euroskeptici nemají v našich zastupitelských orgánech ŽÁDNÉHO poslance?! Právě kvůli HŘE na pravici a na levici a kamuflování skutečné podstaty.
Copak u nás existuje v parlamentním prostoru skutečně pravicová strana? Pravice znamená konzervativní pojetí národního státu jako nenahraditelného prostoru pro uplatnění demokracie. Každý falešný internacionalismus je ji cizí. Pravice by nikdy nepřijala prznění demokracie pod záminkou sdílené či dělené (čti omezené) suverenity. Nikdy by nevlezla do lisabonského chomoutu. Nikdy by z parlamentu a vlády neučinila poštovnu pro doručování direktiv z Brusele.
Pravice považuje veškerou svrchovanost za odvozenou od jedince a jeho osobních svobod. Společnost, která uměle nafukuje hrozby, aby utahovala šrouby, jimiž neustále svobody omezuje, nemůže být pravicová. Dovolím si parafrázovat a dopovědět známý Franklinův citát tak, že útok na svobodu je vždy především útokem na bezpečí.
Pravicová společnost by netrpěla alarmismus ani účelovou předběžnou opatrnost. Že pravicovost dnešních politiků jsou mimikry, odhaluje jejich vztah k „politické korektnosti“. Pravice vyznává konzervativní hodnoty a tradiční osvědčené normy a jsou jí zcela cizí utopické recepty sociálních inženýrů, feministek, sexuálních exhibicionistů, agresivních menšin, multikulturních nájezdníků a cizorodých zvyklostí. Tato občanská „výchova“ je bolševická a zcela se zdiskreditovala – byť v jiném balení – za socialismu.
ODS není v tomto kontextu a v souvislosti s jejich předchozími kroky podvazujícími svobody – národní i individuální – možno považovat za pravicovou stranu. Tato pseudopravice (týká se i TOP 09) se stejně zpronevěřuje tržním principům na úkor systémového klientelismu, jako se levice dnes zpronevěřuje péči o neprivilegovaného občana na úkor vlastních prebend. Je to jen hra na oranžové a modré, obdobná fandění sešívaným nebo rudým. To je věcí první signální soustavy a rozumí jí i jednodušší povahy. Pak stačí hlasitý fanklub a masivní propaganda umocněná paranoidním strachem z nepřátel.
A tak nám tuto hru, kde se shodli na pravidlech moderovaných z EU, vnucují jako jedině přípustnou. Ale právě tento stádní přístup předznamenává paradoxně novou multikulturní podobu fašismu, což je totalitní ideologie, vyznávající „jednotu, autoritu a povinnost“, při níž ale jde o popření liberalismu a individualismu a nadřazení korporatismu a kolektivismu těmto principům. Neoddělitelnou součástí této ideologie je propaganda, nástup cenzury a „vyrábění“ nepřátel. Ačkoliv se ohání jednotou, jde o systém založený na elitářství. A ten mají v genech totalitní režimy, často se opírající o levicovou ideologii.
V Evropě se také vyskytují kromě levicových a zelených stran, které těžko odlišit (snad jen měrou eko-extrémismu), různé variace na pseudopravici. Takovou příznačnou ukázkou je portugalská strana Partido Social Democrata, tedy podle názvu sociálně-demokratická, jež se však vydává za pravicovou a farizejsky je v Evropském parlamentu součástí frakce Evropské strany lidové. Není vám to jasné? Mi to došlo, až jsem si uvědomil, že socialisté infiltrují a zcela ovládají ostatní proudy, jako kdysi komunisté v národní frontě.
Aby to bylo ještě zřejmější, tak dodám, že od roku 1999 byl předsedou této strany José Manuel Barroso, dnešní předseda Evropské komise.Ale to ještě není všechno. Tento kamuflovaný eurobyrokrat byl do roku 1980 předsedou strany PCTP-MRPP, což je Portugalská komunistická strana pracujících - Revoluční hnutí strany proletariátu! A maska je stržena!
Evropu zavlékají do úpadku – mravního i hospodářského – komunisté, socialisté a bezpáteřní převlékači kabátů. Jak dopadá Portugalsko, si můžeme ověřit. Jak dopadne Evropská unie můžeme domyslet. Nakročeno už je i v dalších zemích (Irsko, Řecko, Maďarsko, Španělsko...).
Myslíte, že zůstaneme stranou? Kalousek, který nasadil mimikry zodpovědného pravicového hospodáře, se už právě za ČR zaručoval 8 miliardami za nesplatitelné portugalské dluhy; a to v rozporu s našimi zákony a v duchu socialistického internacionalismu.
