Jsou zástupnými idoly zbabělců, krycím lakem na hříchy kolaborantů, dalším kabátem jejich převlékačů, výrazem zastydlé puberty nebo dokladem historické slepoty.
Bývalý student komunistického vojenského gymnázia Topolánek, přezdívaný „vlajkonoš“ (v prvomájových průvodech) a syn předsedy CZV KSČ předává plakety Paumerovi a později i Mašínům.
Střih.
Na Paumerově smutečním obřadu řeční vývalý člen Socialistického svazu mládeže Nečas.
Střih.
Vláda, která slibuje, že se zasadí o co nejrychlejší praktické naplnění jednotlivých ustanovení vlastizrádné Lisabonské smlouvy, si konjunkturalisticky po smrti Paumera doplňuje do programového prohlášení uzákonění protikomunistického odboje.
Kdo nevidí tu frašku, je mi ho líto. Jak to, že Paumer a Mašíni nehodili Topolánkovi – v dobovém kontextu třídnímu nepříteli - aspoň plaketu na hlavu? Kdyby podřízli tehdy jeho otce, podle jejich morálky po právu, ani by tu nebyl, aby si v Monte Argentariu užíval kapitalismu.
Ja to, že Mašíni měli odvahu bojovat s komunismem tehdejším, ale po dosažení svých individuálních svobod v USA už jen planě moralizují a štítivě se od bývalé vlasti odtahují? Proč „nebojují“ aspoň jako „bojoval“ po návratu do vlasti Paumer, což je možné přičíst k jeho cti. Ale jak to, že nikdo z nich neviděl, že socialismus a nadnárodní diktatura se prostřednictvím EU vrací? Jsou to právě tyto poměry, které umožnily kariéry převlečeným komunistům.
Samotný útěk této skupiny z komunistického gheta by byl pro dobrodružné povahy jistě obdivuhodný. Všichni přizdisráči se tím mohou pubertálně opájet. I já mám rád spravedlnost a boj za svobodu. Kdo nefandil hezky v teple hrdinům Julese Verna nebo Karla Maye? Ale dovedete si představit, že by Vinnetou zabíjel, aby si koupil koně, že by Siouxům podpaloval úrodu a nakonec podříznul bezbranného zajatce?
Tady se legenda rozplývá, protože největší svobodou je život. A ten je možné brát jen těm, co aktivně usilují o svobodu druhého. A to hasič ani pokladník chránící výplaty není. Každý pubescent ví, že dostavníky s penězi nepřepadávali lidé typu Vinnetoua, ale Santera.
Ale hlavním argumentem je, že jako mustr takové „hrdinství“ nemohlo fungovat. Na běh historie to po Jaltě nemělo pražádný význam. V jejich případě sice šlo o vlastní emigraci za svobodou, ale i kdybychom připustili, že odporovat proti komunistické zvůli měl každý, kdo si chtěl uchovat čest, byla by to sebevražda.
Kdo nechápe, ať se podívá, jak dopadlo maďarské povstání v roce 1956. Individuálními akcemi proboha nešlo bojovat s hlavním vítězem druhé světové války. Vždyť si velmoci rozdělily vliv a žádné tanky by nepřijely. Ukázalo se to nakonec v roce 1968.
Ani kdyby se všichni Češi chtěli probít na Západ, nic by to nezměnilo na sovětské sféře vlivu. Emigrace by byla nahrazena ruskou imigrací a nakonec by to asi byl Západ, který by při masovém exodu zavřel hranice. Situace by dnes nebyla lepší, ale horší.
Až porážkou SSSR ve studené válce mohly nastat historické změny. Kde byli všichni ti dnešní uctívači Mašínů a spol. před rokem 1989? Vzpomeňte, že tehdy náš tak oblíbený premiér Fischer (o Tlustém nemluvě) vstupoval do KSČ.
A takoví potřebují mýtus Mašínů a Paumera jako očistnou lázeň. Místo katarze.
PS Prý musíme vymřít, aby dnešní mladí mohli bez překážek glorifikovat takovéto idoly boje za svobodu. Směšné. Co je to boj za vlast, málokomu z mladých dnes něco říká. A za svobodu? Už dnes by se proti Bruseli museli šikovat. Vlastizrádců k exekuci a la Mašín by také bylo dostatek.
