Po padlé evropské ústavě nám Lisabonská smlouva zavádí lžiústavu a lžifederaci se lžiprezidentem a lžiministrem zahraničí. Tragicky z toho vyplývá zákeřná lžidemokracie.
Už nyní se hodně hovoří o deficitu demokracie. To, co však se pokouší implantovat Lisabonská smlouva, to už je výsměch demokracii. Ostatně samotný proces kolem jejího vzniku a hlavně prosazování by nás měl varovat, a to nikoliv akademicky, ale bytostně a existenčně! Avšak ta lžifederace, to je horší než federace samotná.
Jestli si pamatujete, tak bývalé naše Federální shromáždění se skládalo ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Bylo tomu tak proto, aby se akcentoval národní prvek. A některé legislativní normy bez souhlasu Sněmovny národů nebylo možné schválit. Bylo to jakési právo veta tohoto orgánu, s nímž ovšem evropská lžifederace vůbec nepočítá. A přesto to nestačilo. ČSFR se rozpadla stejně jako federativní Jugoslávie a de facto i Společenství nezávislých států. Teď je před pravděpodobným rozpadem i Belgie. Je to prostě obecná zákonitost, že malé národy se cítí v jakékoliv formě federace utlačovány a ty bohatší poškozovány. A byli bychom naivní, kdybychom si nemysleli, že oprávněně.
Po násilné ratifikaci Lisabonské smlouvy - a to, co se odehrává, není ničím jiným než násilím - by se z národních parlamentů stala jakási obecní zastupitelstva. Dokonce Lisabonská smlouva umožňuje bez další ratifikace převzít si od původně svrchovaných zřizovatelů do své kompetence na základě své lžisubjektivity i to, co ve smlouvě není zatím ani specifikováno. Je to bianco směnka bruselským byrokratům. A ti zase budou vědět, které hegemony musí poslouchat. Už vidím, jak se zaleknou nesouhlasu z provinční Prahy. Když vyjdou do ulic Francouzi, to bude jiná!
Co tedy národní parlamenty budou dělat? Budou jednak hrou na zbytečky demokracie. Ale hlavně nám budou v dalším stupni znepříjemňovat život zejména na úkor našich svobod. Nebudou totiž moci direktivy zmírňovat, ale pouze zpřísňovat a vymýšlet nové, aby opodstatnili svou existenci. A v umění, být papežštější než papež, jsou Češi zvlášť vynalézaví. Budou v postavení zastupitelstva Dolních Kotěhůlek, které se bude zabývat venčením psů a zaváděním „policejních hodin" pro hospody. Ostatně radní Prahy už zvedli tu rukavici a zakazují pití alkoholu na veřejnosti. Ona se vždy najde menšina nebo jednotlivý exces, který tužší režim na všechny jakoby legitimizuje. A Češi dokážou dlouho hrbit hřbet.
Děsit federalizace Evropy by se měly hlavně české strany. Všechny jsou v evropském kontextu malé a zůstanou absolutně bez vlivu na jakoukoliv reálnou politiku, vyjma venčení psů (a ani za to nedám ruku do ohně). Některé větší nebo tradičnější strany si myslí, že se přimknou třeba k evropským křesťanům nebo sociálním demokratům, ale chyba lávky. Budou věcně nikoliv přimkmuty, nýbrž pozřeny a předtím vyprázdněny i s jakoukoliv specifikou pro české voliče. Budou dělat křoví voličům lidnatějších zemí. Strany tak budou v postavení „Sdružení nezávislých kandidátů pro rozvoj Dolních Kotěhůlek".
Teprve v tomto prostředí začnou být skutečně atraktivní národní strany. Ale pozor, nepůjde pak o ten umírněný projev, jak jej známe, kdy i Slota je na české poměry příliš silné kafe. I národní strany se budou muset spojovat napříč státy, aby měly politický vliv. A když z národních stran vykucháte oprávněný národnostní zájem, nahradí jej fašismus jako doktrína.
Lžidemokracie pak teprve přinese své plody, na něž bychom se těšit neměli. Až ty turbulence nastanou, bude se opět měnit mapa Evropy a ani radar nás neuchrání před sudetskými a dnes částečně pozapomenutými polskými nároky.
Ještě se nebojíte „Lisabonu"? Já se děsím za naše děti.
PS Roku 2020 uplyne 400 let od porážky na Bílé Hoře. Teď se může stát, že toto výročí budeme už povinně slavit jako vítězství.
O Evropské unii jsem naposled psal zde a zde.
