„Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii“... „Film »Odcházení« zaslouží 12 Českých lvů“... “Až naprší, uschne“... „Černá je jen odstínem bílé“... Doba temna nebyla pro Čechy tak zlá“.
Stoupenci nehynoucí paměti Václava Havla dosáhli svého. Havel má in memoriam svůj zákon. Jde o velmi sporné konstatování, že se zasloužil o svobodu a demokracii. Jak se mohl zasloužit o něco, co dodnes známe jen ve zkarikované podobě? Svoboda s demokracií, v nichž nyní žijeme a za jejichž počátky je skutečně nejvíce odpovědný Havel, jsou obdobnou karikaturou těchto pojmů jako slogan o pravdě a lásce, ovšem znevážené lží a falší.
Několik výroků, které jsem uvedl v perexu, mají dokumentovat vágnost, neurčitost a subjektivitu podobných prohlášení. Ale ani v případě, že by se jednalo o výrok pravdivý, nepatřil by do právního systému. Ani pravdivé konstatování, že Václav Havel zemřel, by nepatřilo do právních norem.
Právní normy totiž musí mít preskriptivní, nikoliv deskriptivní charakter. Mají regulovat to, »co má být« na rozdíl od výroku »co je« nebo »co bylo«. Z toho vyplývá, že účelem právních norem je stanovení práv a povinností, tedy vydávání příkazů a zákazů, případně dovolení. Nemůže proto jít o prosté hodnocení nějaké skutečnosti nebo události.
Zákon musí být obecný, nikdy nemůže být natolik jedinečný, aby se týkal jediné osoby. Musí být určitý, aby nemohlo být sporu o jeho důsledcích. Také musí být závazný a vynutitelný. Nic z toho „lex Havel“ nesplňuje.
A především, právní norma (zákon) se liší od výroku právě tím, že nemá smysl se zabývat jeho pravdivostí či nepravdivostí, ale pouze jeho platností.
Takže u výroku „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii“, měl-li by se stát skutečným zákonem, se nemůžeme zabývat jeho pravdivostí, ale pouze jeho platností. Zároveň však by musel by preskriptivní, musel by stanovovat práva či povinnosti, nesměl by být jedinečný, musel by být určitý (ne sporný) a musel by být závazný a vynutitelný.
A z toho vyplývá, že „lex Havel“ není zákonem, ale politickým prohlášením, kterým by neměla být Sbírka zákonů zaplevelována ještě více, než už je. S principy zákonnosti bychom si neměli zahrávat.
A teď mě zastřelte... Nesmějte se. Sám Havel byl propagátorem práva přirozeného, spočívajícího v interpretacích, výkladech, judikátech a precedentech, na rozdíl od u nás tradičního práva pozitivistického, opírajícího se o formální sémantiku. Jde o známý konflikt mezi tzv. duchem a literou zákona. Zatímco plebejci jsou vázáni literou zákona, protože jeho neznalost (nepochopení) neomlouvá, soudní elita má mít moc hledat skrytý význam zákonů, o nichž dokonce zákonodárce neměl ani potuchy.
Co když tím duchem „lex Havel“ bude třeba... ???
