Od doby, kdy je na ministerstvu, ostatně nedělá nic jiného. Vypustí vždy nějakou hovadinu, která jen rozčeří kal ve společnosti, a udělá tím více škody než užitku. Naposledy rozvířil bláto v řece Olši.
Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola, a na topole podle skal zelený mužík zatleskal.
Vidím za tím také faleš. Už samotný pojem „nabídnutí rezignace“ je falešný. Chlap prostě podá demisi. Pamatujete, kolik politiků a předsedů stran už mlžilo s „nabídnutím rezignace“? Nebo ji odložilo po volbách? V pozadí je totiž očekávání, že rezignace nebude přijata a on bude vypadat jako charakter. Že se vlk nažere a kozel zůstane v zahradě.
Připomíná mi to jednu scénku Šimka a Grossmanna. Uvádím po paměti: „Chtěl bys?“ „Moc bysem chtěl.“ „Ale nedostaneš nic!“ „Tak proč ses ptal?“ „No, kdybys nechtěl, vypadal bych jako dobrák.“
Dalo se očekávát, že měkota Fischer jeho nabídce nevyhoví. Jinými slovy jsem to věděl předem. Přitom, kdyby se zrušilo hned celé jeho ministerstvo, bylo by to jen ke prospěchu. Nevynořovala by se dávno zapomenutá témata, aby zbytečně jitřila emoce. Fischer tuto příležitost promarní a nechá tak ležet i potřebné úspory.
Další asociace, co se mi vybavila, se vrací k analogii s kauzou Dušek. Jakže to bylo s obsazováním postů na ministerstvu dopravy a Českých drahách? Není Abbasová exemplární případ pozitivní diskriminace? Tedy podle vztahu? Není to normou, kam se člověk ve státní sféře podívá?
A nemusí se to bohužel týkat jen čtyřprocentní menšiny. Někdo je prostě na exotiku. Protože sám je exot.
