Chtěl bych mít starosti vlády. Nemám na mysli ty, jimiž se nezabývají, ač by měli, ale ty, jimiž se zabývají, ač by neměli. Lítost za sterilizace Cikánek tedy do náplně vlády nepatří.
Ekonomika se řítí do dluhové pasti (viz také zde). Už dnes je pět minut po dvanácté, aby se ten rozpočtový kolaps ještě vůbec dal odvrátit. Všechno ostatní se stane podružným, až ty zdroje skutečně dojdou. Nebude opravdu čas na blbosti.
Nevěřím tomu, že nemocnice nemají ke sterilizacím podpisy těch, na nichž byla provedena. Jestli některé soudy po kocábovsku to nepovažovaly za kvalifikovaný souhlas, je to přesně ten typ soudní praxe, kterou jsem včera kritizoval zde, kdy si soudce hraje na Vyšší Spravedlnost.
Představte si, že by se vláda omlouvala za příkoří, které se stalo dlužníkovi, že podepsal nějaký závazek, třeba bance. Ten by mohl tisíckrát namítat, že nerozuměl, co podpis znamená, a bylo by mu to houby platné. Přitom právě u finančních závazků se úmyslně důsledky kamuflují drobným písmem, všeobecnými podmínkami, exekutorským zápisem nebo rozhodčí doložkou. Dobré mravy doslova úpí - a nic: Závazek je závazek.
U jmenovaných Cikánek jde přitom o ženy, které už měly čtyři děti nebo třeba dva porody císařským řezem v raném věku. Některé s početnou rodinou bydlely na ubytovně, kde řádná výchova dalšího dítěte byla vyloučena. Zdravotní i společenské důvody si jistě lékaři nevymýšleli. Co by z toho měli, že by si přidělávali práci a vystavovali se riziku?
Dá se předpokládat, že dodatečně mohlo těmto „obětem" dojít, že přišly vlastně o možnost dalšího navyšování přídavků na děti a sociálních dávek. V tomto smyslu jsou vzhledem ke svým nesterilizovaným kolegyním „diskriminovány". Také vysoudit nějaké odškodné není marné.
Zajímavé je také, že si své „nároky" nechaly promlčet. Zřejmě jim to někdo poradil pozdě. Takže jim zbývá jedině Štrasburk, s nímž se proti státu ohánějí.
A v tom jim naše oblíbená vláda poskytne munici: My se sice neomlouváme, protože bychom převzali odpovědnost, ale litujeme toho. Horké kaštany ať za nás tahají příští vlády. Tak to je tedy farizejství.
Tak se dělá obliba. Já nic, já muzikant. Ale hodný!
Zase se potvrdilo pravidlo, že nejlepší je, když vláda nedělá nic viditelného. A pokud ještě zbytečně neutrácí, bylo by to terno. O tom si však můžeme nechat jen zdát.
