Všechno to začalo instalací „prezidenta“ EU Van Rompuye. Příslovečným se stalo, že mu bylo přisouzeno charisma mokrého hadru. Jako by tento pán předznamenával budoucí úpadek EU. Docela mi připomínal našeho bývalého eurokomisaře Špidlu.
To není Špidla, leč řecký premiér Papadimos
Od té doby události pokročily rychlostí, kterou podcenili dokonce i euroskeptici, tedy vlastně eurorealisté. A příznačné je, že jak se nákaza v eurozóně šíří, do role spasitelů v jednotlivých zemích jsou povoláváni stejné servilní typy politiků, kteří mají dokonce nikoliv vzdálenou fyziognomii. A nejde tady ani tolik o tvar a jiné parametry obličeje, jako o podprahovou podobnost v dojmu, jenž zanechávají. Stejný pocit jsem měl kdysi u komunistických funkcionářů, kdy málokterého bylo možné z té signifikantní šedi vyčlenit.
Po krachu Řecka byl za trucovitého Papandrea vybrán k EU loajální Lukas Papadimos. Jeho fotografii jsem použil k dokreslení perexu tohoto článku. Nevím jak vám, ale mi se zase vybavuje jakýsi univerzální ´eurošpidla´. Je to „pachatel“, který ideově – tehdy se říkalo odborně – připravoval přechod od drachmy k euru. Od roku 1994 do roku 2002 byl šéfem tamní Národní banky, později si vysloužil flek místopředsedy Evropské centrální banky. Zajišťoval vstup Řecka do eurozóny. V roce 2001 vyzdvihl euro jako měnu, která uchrání malé ekonomiky před "vnějšími otřesy", za který tehdy považoval například události 11. září.
Ukázal se však pravý opak, že euro bylo jednou z příčin, zřejmě tou hlavní, proč se Řecko nemohlo vyrovnávat průběžným přizpůsobováním kurzu a úrokových sazeb domácí měny s narůstajícími vnitřními, ale i vnějšími problémy. Takže k hašení požáru byl nyní povolán jeden z hlavních žhářů.
Možná ještě legračnější, a tedy i nebezpečnější, je italský „zachránce“, nový premiér Mario Monti. Ten byl dokonce v letech 1995–2004 eurokomisařem. A nejen to, je to s ním ještě horší – on je členem tzv. Spinelliho skupiny při Evropském parlamentu, která má za cíl prostřednictvím samozvaných pseudointelektuálů dosáhnout sjednocené federalizované Evropy. Jedním ze zakladatelů je i nechvalně známý Cohn-Bendit. Když se podíváte na jeho fotografii, externě uvozující na blogu tento článek, ani tady se špidlovské rysy nezapřou. Jenže on je navíc i členem Bilderbergu...uff!
Takže kazisvěti mají napravovat to, co jejich činnost způsobila. Je to taková homeopatická léčba naruby, kde ovšem se účinná látka, tedy zdroj nemoci, neředí, ale koncentruje. Samozřejmě, že se jedná o nejkratší cestu do posledního stádia choroby.
Zase mě napadá, že každý opravdu úpadkový režim se personálně nakonec diskredituje sám, až do svého čela postaví politiky typu Černěnka (SSSR) nebo u nás Jakeše. Pro Evropskou unii tato situace nastává nyní. Takovýchto protagonistů si EU „vychovala“ přemíru, protože kolaborantů podporovaných nadšenci ducha mdlého se vždycky najde dostatek. Mnoho napoví i prostý pohled na typologii těchto osob. Že se nejedná jen o muže, nám dokazuje i persona „ministryně zahraničí“ EU Ashtonové.
Tyto šedé myši, které si hrají na orly, jsou neklamným znamením konce všeho, co reprezentují. Jde jen o to, aby to Evropané pochopili dříve, než se hrozící úpadek stane skutkem. Stav RVHP – jen si kromě Černěnka, Andropova a Jakeše připomeňme Živkova, Kádára, Honeckera a jiné mrtvoly – budiž nám výstrahou.
PS Pokochejte se (omlouvám se, že jsem byl líný obrázky formátovat):
