Pro srovnání: Pidistrana Zelených měla před rozpadem v naší poslanecké sněmovně 3% zastoupení. Všichni čeští poslanci budou mít v Evropském parlamentu 2,9% hlasů. Uvědomme si, jak jsou však tyto hlasy polarizované.
V tomto smyslu chápu výrok prezidenta Klause o polovolbách. I když on měl na mysli i to, abychom si nehráli na falešnou zastupitelskou demokracii uvnitř mezinárodního útvaru na smluvním základě, která zvýhodňuje lidnaté státy. Tam by parlamenty jednotlivých zemí mohly delegovat své zástupce tak, aby hájily stanovisko svého státu, jak to funguje například v NATO nebo v jiných slušných organizacích.
Dnes mají ovšem i tyto evropské volby náboj referenda o Lisabonské smlouvě, které nám však bylo pod záminkou, že jde o mezistátní smlouvu, nikoliv o již odmítnutou evropskou ústavu, upřeno.
Jiří Paroubek v květnovém čísle volebních novin ČSSD píše: „70 procent českých zákonů je dnes odvozeno od evropské legislativy a po schválení Lisabonské smlouvy to bude až 90 procent." Nejsou to sice přesná čísla, ale vypovídají o trendu, v němž budou národní parlamenty pouze razítkem, které pod finanční sankcí musí pod unijní direktivy udělit. Jestli to není ztráta suverenity a ohrožení vnitřní demokracie, tak už nevím.
A nechci tady obtěžovat takovými „sprostými" slovy jako »passerella« (lávka) a »doložka flexibility«. První umožňuje podle čl. 48 změnit zakládající smlouvy o EU a tím bezprostředně i náš právní řád pouze rozhodnutím Rady EU. Flexibilita umožňuje zase podle zmocňovací doložky v článku 352 odst. 1 přijímání opatření nad rámec unijních kompetencí, „je-li to nezbytné k dosažení některého z cílů stanovených Smlouvami". Tohleto se dá ohnout jakkoliv. A nemáme jinou možnost, než svůj názor vyslovit ve volbách.
Protože se tyto volby konají po pádu vlády, mají také náboj generálky před mimořádnými domácími volbami. Voliči se budou vyjadřovat i k tomu, zda připustí na podzim k vládě ČSSD, opřenou o parlamentní většinu s KSČM. Je to důležité předkolo a reprezentativní výzkum veřejného mínění.
Docela bych po těchto volbách rád viděl nasupeného Paroubka a slyšel jak hřímá, kterak mu všichni naházeli klacky a vajíčka - nejen - pod nohy. Bývá to poučné, když mu spadne maska. V něm se totiž snoubí oba výše uvedené důvody (vnější i vnitřní), proč jít k volbám: Jak falešný internacionalismus na hraně kolaborace, tak nebezpečí ztráty svobod doma.
Tak proto jsou ty polovolby dvojnásob klíčové.
