S mírnou nadsázkou mohu říci, že mi se to podařilo. V poslední době jsem prezidenta Klause hodně kritizoval (zde a zde) a tak jsem rád, že se vše vrací do starých kolejí. „Vyžehlil“ si to u mě svým rozhovorem pro polský týdeník Do Rzeczy :-)
Pod tou gilotinou jsme všichni vyjma pravdoláskařůčeskápozice.cz
Uvedeným rozhovorem, který každému doporučuji k přečtení, se podle mě Klaus rehabilitoval. V článku „Klaus zhavlovatěl“ jsem shrnul, co mi v poslední době vadilo (rozsah amnestie, církevní „restituce“, Lisabonská smlouva, pietní glorifikace Havla). U toho Havla si mohl odpustit nadbytečnou a zjevně neupřímnou devótnost při smutečním obřadu.
Že jde o dva světy jasně vyplynulo v prezidentské volební kampani nového vůdce elitářů Schwarzenberga. Ve svém článku z 5. února letošního roku „Tak si pověste Barrosa nebo „mokrý hadr“, jakobíni!“ jsem novodobý postmoderní kosmopolitismus doprovázený politickou „korektností“, jak dnes reprezentuje a bolševicky u nás prosazuje Schwarzenberg, nazval jakobínstvím.
Mj. jsem v tomto článku napsal: „Rozvrat státu, a to i zevnitř, už opravdu balancuje u poslední bariéry, za níž už je jen nesvoboda. Svébytnost státu je společně se svébytností individua předpokladem svobod a tradiční demokracie. Novodobí jakobíni chtějí nátlakovými metodami vymýtit jakýkoliv náznak vlastenectví a nahradit jej reinkarnovaným internacionalismem a zhoubnou multikulturalitou. ... Naplno se začíná uplatňovat zhoubná generace učitelů, pseudointelektuálů zejména humanitního zaměření, které už vychovávali pokračovatelé Havlova postmodernismu, mysticismu, kosmopolitismu, holistiky a sociální antropologie...“
Prezident Klaus o šest dnů později v odkazovaném rozhovoru mj. prohlásil: „Václav Havel (a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus) byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví. Tyto věty jsou jen stručným naznačením zásadních rozdílů mezi námi dvěma, není to vážné pojednání o Václavu Havlovi. Měl bych ale snad také alespoň zmínit jeho kosmopolitismus proti mé důvěře ve stát, ve kterém žijeme. Byl to také výbojný zahraničně-politický intervencionismus (a humanitární bombardování) místo respektu ke kterékoli zemi světa.“
Klaus je zase zpět. Znovu jeho liberálním a přitom konzervativním názorům rozumím. Opravdu si ten rozhovor přečtěte, svobodomyslný člověk, který si váží tradic, nemůže mít žádných výhrad.
Jen kdyby politici, včetně Klause, svým slovům také vždy a za každých okolností dostáli... Pak by ani taková „lež“ jako Evropská unie ve stávající – už nikoliv mezistátní, ale nadstátní – podobě nemohla existovat. Ani Klaus by se nemohl nechat napálit tím, že vyměnil svůj ratifikační podpis pod Lisabonskou smlouvu za příslib výjimky z Listiny základních práv a svobod. Připomíná mi to pohádku „Jak dědeček měnil, až vyměnil“.
Novodobý internacionalismus, novodobý socialismus a novodobá totalita začíná být prosazována stále nepokrytěji až bolševickými metodami. Slova jakobínství nebo jakobíni jsou opravdu přiléhavá a příznačná pro dnešní trendy.
Je proto vysoce pravděpodobné, že bohužel i v budoucnu budu muset tato slova ve svých článcích použít. Nerad bych pak slyšel, že zase papouškuji Klause (což se nikdy nestalo). Ne, to jen Klaus někdy překročí svůj stín politika a nazve věci, o nichž píšu i já, pravými jmény. A teď jsem jej předběhl :-)
