Často se vítězství na nájezdy nebo na penalty považují za nespravedlivá. Chyba lávky! Proti politice je to ideál spravedlnosti.
V politice může vyhrát snadno populista a šarlatán, který nemá pro vládnutí žádnou kvalifikaci. To se ve sportu stát nemůže ani tomu, kdo by vyhrál se štěstím. Vždy musí dotyčný sportovec něco umět.
„Hokejista“, který neumí bruslit, nemůže tvrdit, že pokud bude nominován, zařídí, že budeme mistry světa. Pokud jednou předvede, že kvůli němu mužstvo propadlo až do nižší soutěže a tím se zadlužilo, nemůže příště slibovat, že zajistí svým uměním peníze od sponzorů.
V politice je možné, aby profláknutý devizový tragikomik, který způsobil svému klubu měnovými operacemi obrovské škody, najednou sliboval kvalifikované hospodaření, ačkoliv už jednou v příznivé konstelaci nasekal dluhy. Ve sportu by s ním prostě nikdo nechtěl hrát. Když napovím, že po městu Praze se neblaze předvedl i na státní úrovni, nemusím ani jmenovat.
U jiných babráků je zase možné, aby navlékli jiný dres a odstřihli se od minulých neúspěchů a podezření, že prodávali zápasy. Pak je možné i to, že se povolá posila přímo z bulvární televize, aby ukázala, že nečestnosti v rodině nesouvisí se sliby, že zvedne všem morálku.
A to už nemluvím o tom, že ve sportu je zapovězeno opíjet rozhodčí levným pivem a nacpávat je nezdravými buřty. Jedna nejzářivější hvězda je Nejvyšší bytostí dokonce pověřena, jelikož je nejlepší řečník, sdělit nám všem, že kapříci připlují přímo z ČEZu. K létání pečených holubů upravených na řecký způsob to už nemá daleko.
V politice neplatí nejen fair play, ale ani zdravý rozum. Asi proto tam mají takový prostor šarlatáni a pouťoví vyvolávači. Nejlépe se jim daří v partě s kolotočáři. Takže takové nájezdy, které hrozí infarktem, jsou esencí spravedlnosti proti proti právu rychleji tasit a použít zbraň.
Jeden nápad bych ale v té sportovní analogii měl. Pokud to dopadne po volbách politickým patem, nebyl by od věci objektivní „rozstřel“ mezi potenciálními premiéry. Teď nemám na mysli ten na Ďuričkův způsob, ale jakýsi kvalifikační vyřazovací test. Myslím si sice, že už na psychotestech by musela vyhořet většina kandidátů, ale nebylo by špatné se dozvědět, jaká IQ, znalosti (všeobecné, ekonomické a právní) ti kandidáti mají. Zkouška z logiky by také byla vhodná, stejně jako prověření slibů na detektoru lži.
A vůbec, nebylo by to lepší než volby? Stanovit pravidla a la „ukaž, co umíš“? Kdo by vyhrál, netuším. Ale na ty, co by jistojistě propadli do oranžového propadliště, bych si dokázal vsadit podstatnou část jmění.
