Když se Fischer „vzmuží“, Paroubek slaví

Fischer si nyní užívá syndrom Tošovského (mimochodem také bývalého komunisty a spolupracovníka StB). Zaprvé to svědčí o tom, že lidé jsou znechuceni z politiků a berou cokoliv, co nedráždí. Zadruhé se tak potvrzuje skryté posilování levice.

Premiér Fischer je pan Kompromis. V mém chápání to však není nic lichotivého. Většinou dělá větší ústupky levici. Když se „vzepřel" stranám, vždycky nakonec couvnul. Vezměme to od konce:

1) Před dvěmy dny noviny psaly: Fischer se vzepřel, má Tůmu jako svého kandidáta na eurokomisaře. Musel jsem se tomu usmívat pod vousy, věděl jsem, že mu dal polibek smrti. A ejhle, v Bruseli je komunista, Paroubkův muž.

2) Rozpočet na rok 2009 chtěl Fischer spojit s důvěrou vládě. Později řekl, že demisí se nevyhrožuje a místo toho se kasal, že změny v Janotově návrhu bude považovat za vyjádření nedůvěry. Nakonec tam Paroubek protlačil do Janotova balíčku svá změkčení a Fischer "státotvorně" zůstal. Stejně to dopadlo s rekonstrukcí vlády, kterou Fischer naznačoval a avízoval jako svou výhradní pravomoc. Nakonec tam zůstali všichni. Tedy nejen Paroubkův kůň Pecina, ale i Kovářová, kterou sám premiér kritizoval a další socan a zmatkář Kohout, jenž udělal ostudu s kanadskými vízy. ČSSD spolu se zelenými mají ve Fischerově vládě zjevnou převahu.

3) Obdobně trapné bylo, když Fischer před programovým prohlášením vlády prohlašoval, že s příkazy u něj politici neuspějí. Na druhý den mu Paroubek předal 27 úkolů a on nejenže jej neposlal někam za Prčice, ale ještě v televizi se starostlivým výrazem promlouval, kterak se vláda bude bod po bodu těmi požadavky zodpovědně zabývat.

4) Poprvé se u mě nastupující premiér kompromitoval, když se holedbal, že do vlády navrhne vlastní kandidáty. Ačkoliv po jmenování prezidentem měl silnou pozici, protože strany za něj neměly alternativu, tak své kandidáty veřejně znemožnil a podlehl nátlaku politických stran. Zvláště Pecina byl hned dvojí kapitulací - jednak ze strany Fischera a jednak ze strany Topolánka. Kocábovi za Zelené in memoriam už nerozumím vůbec.

Vzhledem k jeho kariérnímu členství v KSČ mě to nepřekvapilo. Není to člověk pevných zásad, čelných střetů a odvahy prosazovat své v nepříznivé nebo nejisté situaci. Zároveň je to pro některé čtenáře výpověď o tom, co za korouhvičky vstupovaly v 90. letech do KSČ. A s tím Fülem to už je opravdu fraška. Prostě vrána k vráně sedá a karierní komunista ke kariernímu komunistovi. Ostatně se to hodí i k politice Evropské unie.

Ale levicovou politiku bychom si tady 20 let po sametové revoluci měli tahat co nejméně. A za přihlížení Topolánka nám ji tady v přímém přenosu tiše a ke spokojenosti zblblých mas uskutečňuje tichá voda Fischer.

Premiér se prý na tiskové konferenci k návrhu Füleho rozčilil. "V prvé řadě, Fischera nikdo neškolí. Fischer už je dost vzdělanej na starý kolena v šedesáti letech a nemá zapotřebí, aby ho někdo školil," odpověděl s tím, že tyto termíny nemá rád a že si je vyprošuje (zdroj iDnes).

Ano, do jeho 40 let jej proškolila KSČ a Paroubek z toho dodnes těží.

Ceterum autem censeo, Unionem Europaeam esse delendam!