Zdá se, jako by si dal Topolánek za cíl rozvrátit všechno pravicové. Ale není tomu tak. Je jen neomaleným chaotem, bohužel dosti aktivním. A také falešným a prázdným.
Člověk se musí divit, jak málo stačí, aby se v příznivé konstelaci prosadil v naší politice úplný babrák, jenž si vystačí s trochou furiantství a přehršlí ambicí. Rád o sobě fanfarónsky říká: "Tam, kde ostatní končí, tam já začínám." Neříká ale s čím.
Už před 14 měsíci jsem o Topolánkovi napsal: (1) Zbabral podnikání, (2) zbabral rodinu, (3) zbabral stranu, (4) zbabral pravicovou politiku, (5) zbabral reformy, (6) zbabral vládu, (7) zbabral postavení ČR v EU, (8) zbabral přístup ke krizi.
Především však zdiskreditoval pravicovou politiku. Nejenže z ní udělal něco nečistého (Dalík, Řebíček,Toskánsko), on zcela vyprázdnil její obsah. Již před 15 měsíci jsem mu vyčítal:
(1) Podpis Lisabonské smlouvy (pozdější lavírování neomlouvá), (2) Návrh církevních „restitucí" (šílený!) ,(3) Uznání Kosova (zrada!), (4) Zablokování jaderné energetiky (zlý sen!), (5) Rozšíření odposlechů a sledování (kde zůstaly předvolební sliby a rozhořčení?), (6) Propagace radaru (neprofesionalita, zástupné důvody, servilita, špatný odhad), (7) Podpora Saakašviliho (jenž přivedl Gruzii do neštěstí), (8) Nevyvážený postoj k Rusku (zbytečné provokace štěkajícího mopslíka), (9) Utužování státní regulace legislativou místo slíbené liberalizace (policejní pravomoci, vpády do soukromí, regulace kouření a konzumace alkoholu, na každý exces aspoň vyhláška), (10) Zrada konzervativních hodnot (pozitivní diskriminace, politická „korektnost", falešná multikuturalita, ekologické náboženství, gender, sňatky homosexuálů).
Tehdy jsem také napsal, že Havel se musí popadat za břicho. A to jsem ještě nemohl tušit, že zhruba za rok poté si tu prezervativní formu pravdy a lásky vetkne do modrého srdce a natiskne na kondomy.
Havel je přece salónní levičák, který má jen mimikry intelektuála. A jeho srdíčko je postmoderní kýč. Takto prezentovat původně konzervativní stranu, to skutečně už vyžadovalo mozek komunistického politruka. Vše to Topolánek ilustroval a dovršil i tím, že jeho spojenci se stali Havlovi lidé Vondra, Schwarzenberg a Kocáb. Nedivím se, že se od toho musel otec strany Klaus nadobro distancovat.
Absolutní ztrátou Topolánkova kreditu však bylo jeho nasazení pro podpis Lisabonské smlouvy. Já to navíc vnímám jako podvod na voličích, protože před minulými parlamentními volbami zmátl i mě svou protiintegrační rétorikou: „Nechci žádné Spojené státy evropské, dnes spíše v podobě Evropské antiamerické federalistické socialistické republiky. Nechci tedy umělý, bruselskými byrokraty nadekretovaný, evropský superstát." Jeho „shit", patřící evropské ústavě, dokonce zlidověl.
A nakonec ještě k tomu vyhrožoval vlastním poslancům a senátorům, aby „Lisabon" protlačil. Vůbec mu nepřekáželo, že porušil usnesení vlastní strany o zákazu předávání kompetencí do Brusele. Konečně je to jeho podpis, který tu vlastizradu stvrdil vytesán v Lisabonu do kamene.
Nechutně s Paroubkem měnil podporu pro radar za podporu převlečené euroústavy. Všechno to vyvrcholilo fraškou při nominaci eurokomisaře, v níž utrpěl ne porážku, ale potupu. Avšak ještě předtím se dostal po krajských volbách na frak i jako předseda vlády a v pozici „prezidenta" EU, kterou si tak užíval. Zcela nezvládl tuto situaci, zinscenovanou Paroubkem.
Hned po pádu vlády jsem kroutil hlavou nad neprozíravostí Topolánka, který nevystavil Paroubka do situace škůdce vlasti a naivně naskočil na jeho hry. Jak se říká, nedal mu to vyžrat. Přitom mohl buď dovládnout v demisi, nebo v případě, že by Klaus jmenoval někoho jiného, sehrát roli oběti: „Když jste si mě upekli, tak si mě i snězte!". Mohl dnes být v opoziční roli nemilosrdného kritika a sbírat předvolební body.
Ale on si zcela zbytečně a sebevražedně zadal se svým katanem Paroubkem, přičemž to byli oni dva, kdož „porodili" Fischera s Janotou. Nejenže má ODS ve vládě menšinu, navíc nepříliš loajální, ale přes Janotu de facto posílil chytře nezúčastněný Kalousek, který s TOP 09 přebírá ODS voliče.
Potom už začíná fraška: Odchod Topolánka z Parlamentu, jeho lavírování, zda chce stranu vést, posléze boj na kongresu proti kritikům, několik chlubivých rozhovorů a dezerce před rozpočtem do USA. Prostě zmatky uraženého chaota.
Vynechal jsem, že mezitím zase dvakrát Paroubkovi trapně naletěl, když věřil dohodě, že společně dosáhnou předčasných voleb. Podruhé to bylo, když snad počítal s tím, že po schválení „úsporného balíčku" Paroubek neotočí a ten projde i rozpočtem. A tak se furiantsky odebral do Ameriky. No nemohl to zařídit lépe, pokud chtěl Paroubkovi vyklidit pole.
Jeho nářky po schválení onoho děsivého rozpočtu jsou velmi pozdní a pokrytecké. Také teď s křížkem po funuse baží po opozici a vydává hloupá prohlášení o demisi vlády, na niž nemá žádný vliv. Byl by už jen trapnou figurou, kdyby nebyl hrobařem pravicové politiky v Česku.
Dosud mu to procházelo jen proto, že ještě existují voliči, kteří mají hrůzu z bloku ČSSD + KSČM. Jak dlouho se z toho dá žít?
