V souvislosti s kauzou „Snowden“ mě až zaskočilo, kolik lidí si pochvaluje špehování jako přijatelnou cenu za bezpečí. Dokonce světácky a zasvěceně mudrují, jak o naše bezpečí dbají a musí dbát tajné služby.
Ptám se, které? Americké, nebo ty evropské, které se špehují navzájem? Anebo ty naše, jež měla na povel Nagyová?
Tajné služby slouží mocným, ať už na kterékoliv straně. Očekávat od nich – od zadavatelů i vykonavatelů -, že jejich motivací je bezpečí občanů, není jen bláhové, ale i velmi stupidní. Dvojnásob to platí u velmocí. Obětovat na tento oltář osobní svobody, včetně svého soukromí, to už vyžaduje řádnou dávku submisivity hraničící přímo s masochismem. Jako by si ovce pochvalovaly, kterak je bača v jejich zájmu ochraňuje před vlky. Nechají proto na sebe pouštět psy a zužovat si výběh. Nechtějí nic vědět o tom, že je někdo pravidelně stříhá a možná i zbaví života.
Zdá se vám to přehnané? Ale nebuďte naivní! Kdo tady uměle zaváděným multikulturalismem importuje skutečnou hrozbu v podobě imigrantů, které politická „korektnost“ zakazuje asimilovat? Vždyť jsou to ti sami, co nás pak „chrání“ před důsledky vlastních zvrácených činů ohrožujících domácí civilizaci, o bezpečí nemluvě.
A nebyli to také oni, co destabilizovali arabský svět a co dodávají zbraně fundamentalistům? Místo Saddáma, Kaddáfího, Mubaraka a Asada přišla nebo přijde mnohem militantnější sběř, co se nebude rozpakovat použít tyto zbraně k teroristickým cílům, tedy i proti nám. Dalším důsledkem těch občanských válek jsou nežádoucí přistěhovalecké vlny, kdy Evropu zaplavují nekvalifikovaní imigranti s cizorodými tradicemi a návyky, jichž se nechtějí vzdát. Ani je k tomu politicky „korektně“ nenutíme.
To vše se děje pod taktovkou našich „ochránců“, jimž někteří jsou ochotni obětovat část své svobody a soukromí. Prý pro své bezpečí. Pche! Z té hlouposti se mi chce až křičet!
A ono je to ještě horší. Kromě skutečných hrozeb, jež sami vyvolali, nás tito „ochránci“ straší i hrozbami domnělými. Alarmismus, neboli předběžná opatrnost, je jejich nejoblíbenějším nástrojem, kdy se mohou postavit do čela proti neexistujícím nebezpečenstvím. A tak nás straší globálním oteplováním, uhlíkovým zlomem, nebo pandemiemi jakou měly být ptačí nebo prasečí chřipka či nemoc šílených krav. Vystrašení lidé se snáze ovládají.
Největším strašákem ovšem zůstává terorismus. Ono to vypadá, že mocní dělají vše pro to, aby tato hrozba zůstala stále aktuální. A když se dlouho nic neděje, tak ony glorifikované tajné služby nějaké ohrožení vyprovokují.
V Irsku byl zadržen Slovák s trhavinou, kterou mu do zavazadla nastražila slovenská policie. Nebo když bylo třeba posílit uvadající popularitu některého politika, tajné služby vyprovokovaly jakési zoufalce mezi imigranty k přípravě nějaké amatérské akce (viz výbušnina z internetu), aby je pak s velkou slávou zadrželi a prezentovali to jako záchranu stovek životů. Tak tomu bylo třeba tehdy, když Blair kvůli svým lžím ztrácel popularitu a britská tajná služba vyprovokovala nějaké pomatence z okraje společnosti k tomu, aby osnovali přípravu útoku na letadlo. Od doby, kdy je s velkou pompou zatkli, nesmíme si do letadla pronést ani limonádu.
Tak se snadněji obhajuje buzerace. Přemrštěné a nesmyslné manévry na letištích z devadesáti procent neslouží k našemu bezpečí, ale ze čtyřiceti procent je v tom byznys a z padesáti procent jen dril a drezúra, na něž si máme salámovým způsobem zvykat. Vždyť uvažujte: Kolik našich letadel už sundali teroristé (i v době před zavedením těch nesmyslných kontrol)? Není pravděpodobnější, že vás nějaký kamión sejme cestou na letiště? A nebylo by na druhé straně jednodušší pro teroristy položit tašku s výbušninou do obchodního centra v době špičky nebo na nádraží? A proč nás nesvlékat při nástupu do autobusu nebo do vlaku? Jakýkoliv rychlovlak by byl přece ideální cíl.
Jedním z nejhrubších koleček toho „salámu“ je narušení soukromí elektronické komunikace. Pokud to dopustíme, padne poslední bašta, za níž už není návratu. Oproti tomu bylo porušování listovního tajemství ze strany StB neškodnou dětskou kratochvílí. Jestli si někdo pochvaluje vlastní špehování, není podle mě normální.
Proto jsem napsal ve svém minulém článku „Snowden: Evropská unie před USA v předklonu – kálí si do hnízda“, že Snowdenovi držím palce. Jistě, pravděpodobně zradil své chlebodárce. Ale nejspíše jen proto, aby nezradil své svědomí, když zjistil, že jeho naivní mladické očekávání, že se bude podílet na budování lepšího světa, se zcela míjí s realitou.
