Má skutečně případné jméno. Bude žalovat na Českou republiku ve Štrasburku. Jako vždy se církev žene za majetkem. Jako vždy se neštítí se ho domáhat i prostřednictvím cizí moci. Ale tentokrát to kardinál přehnal, protože chce připravit stát, národ a lid této země o jeden ze svých symbolů. Chce uloupnout část Pražského hradu (evokuje to původ slova uloupit) a samozřejmě se zmocnit kromě chrámu i dalších lukrativních nemovitostí. A už se těší, jak opět bude u dveří chrastit církevní pokladničkou. O ideovém pozadí jsem psal již zde a zde.
V jednom případě se už něco podobného podařilo Cyrilu Svobodovi v roce 1990, kdy jako vládní legislativec připravil a jako státní notář zneužil chyby tehdejšího Federálního shromáždění ve prospěch řádu Voršilek, které tak získaly na úkor Národního divadla jeho restaurační budovu s rozsáhlým podzemním technickým zázemím. Samozřejmě, že nešlo o žádnou bohulibou činnost, ale ale Voršilky budovu ihned prodaly obskurní firmě Themos, se kterou pak mělo Národní divadlo dlouhodobé problémy. O finanční újmě státu nemluvě.
Analogie není tak volná, jak by se mohlo zdát. Význačný kulturní činitel, historik a znalec TGM Zdeněk Mahler k tomu uvádí: „Celá ta katedrála, její výstavba se konala z iniciativy Karla IV....Když byla katedrála po několik staletí v bezprizorném stavu, došlo totiž k tomu, že se v polovině 19. století ustavila Jednota pro dostavbu katedrály. A to byla organizace občanská. Můžete se o tom přesvědčit velice snadno - když se v katedrále podíváte do kaple, kudy se jde na věž, spatříte vitráž s výjevem, jak se zakládá kámen k dostavbě. Na něj z jedné strany poklepává tehdejší arcibiskup Schwarzenberg, z druhé strany za Jednotu pro dostavbu jistý František Palacký (předseda jednoty, jenž měl obdobné zásluhy o stavbu Národního divadla - pozn. autora) - což nebyl katolík, ale evangelík! Na katedrálu tato Jednota sbírala po tři generace způsobem, který je v podstatě totožný s tím, jak se sbíralo na Národní divadlo. Takže pokud někdo vyjde s tezí, že kostel patří tomu, kdo tam slouží mše, pak by Národní divadlo mělo patřit hercům!... Ta Jednota potom pokračovala za první republiky... byla podporována samozřejmě vládou, a dokonce tedy prezidentem republiky, který je tam poukázal celou řadu osobních obnosů...Masaryk nebyl katolík, čili Masaryk to v podstatě tedy dával na to, co považoval za symbol české státnosti. A zasazoval se o to, a tak to šlo ze státního rozpočtu, na tu dostavbu plynuly doslova milióny."(zdroj: Britské listy a Český rozhlas)
Osobně se domnívám, že by církev měla být Pražskému hradu vděčná za velkorysé podmínky užívání, protože normální by bylo, aby hradila normální nájemné. Všichni si můžeme vzpomenout, kterak kardinál Vlk farizejsky prohlašoval, že až u soudu vyhraje, tak katedrálu sv.Víta daruje českému lidu. Já jsem tedy nezapomněl (viděl jsem to v televizi). Ale po definitivně prohraných soudech odložil masku lidumila a bude se hrdlit s vlastním státem, který zastupuje onen lid, na nejž kardinál tak myslel. Aspoň víme, na čem jsme.
Celé toto divadlo bylo zbytečné. Dne 2.3.1998 se totiž skupina poslanců obrátila na Ústavní soud s žádostí o zrušení tří legislativních norem z 50. let, na jejichž základě byla katedrála církvi odebrána. Jejich žádosti Ústavní soud nevyhověl, takže jsou stále součástí našeho právního řádu. A kdo si prostuduje historický kontext, tak zjistí, že tentokrát jde právo ruku v ruce se spravedlností - a se zájmy majoritní společnosti.
Nebo tady chceme kromě moci zákonodárné, výkonné a soudní ještě moc církevní (hlásanou zevnitř Pražského hradu)? Nejhorší na tom je, že vůbec není jisté, že se Štrasburk nerozhodne ukázat těm českým bezvěrcům, zač je toho římskokatolická Evropa. Jak pravil Karel IV. z Nerudova pera: "Však jaká země - taky lid! / vás kdyby učit chtěli všichni svatí, / zda všimnou si jich Češi paličatí - / buď svatý rád, když není bit! / Jak bych zde mlátil otep slámy! / Nechť chci co chci, za krátký čas/ se všechno jinak zvrtne zas - / mám já to bídu s vámi!"
Nakonec poznámka: Měli bychom být dvakrát ostražití, jaký zákon k restituci církevního majetku hodlá prosadit lidovecký ministr Jehlička. Už teď je jasné, že ani výčet vracených nemovitostí, ani šílené miliardy náhrad nevedou církev k tomu, aby věc považovala za uzavřenou. Dne 4. května se v Otázkách Václava Moravce kardinál Vlk na přímý dotaz opět vyhnul výkladu, že by připravovaný zákon měl znamenat restituční tečku. Ostatně postoj v kauze chrámu sv. Víta je mementem. Opravdu se neskládám ze svých daní na to (a má nás to čekat i příštích 20 let!), aby někdo za tyto peníze a další „restituční" penězovod vymýšlel, jak se na úkor státu ještě obohatí. Proč bych se měl skládat i na právníky, kteří budou za pomoci cizích soudů chtít připravit vlast nejen o peníze, ale i o hrdost a národní symboly?
