Soudě podle Jana Fischera, Přemysla Sobotky i Jana Švejnara asi ano. Švejnara ponechme úplně stranou, ten kdyby se měl přihlásit k pohlavním znakům, zůstal by hermafroditem. V tom druhém kritériu z titulku zaostávají zbylí dva i za Janou Bobošíkovou.
Fischer jako jeden z největších favoritů i Sobotka jako jeden z největších outsiderů mají mnoho společného. Uvědomil jsem si to, když oba měli v poslední době v hlavních denících velkou sebeprezentaci. Oba si ve vlastních očích přidávají aureolu, která jim vůbec nesedí. Narcisticky se pokládají za něco, kým ani vzdáleně nemohou být.
Nemám rád mazánky, hodné chlapce, a ukázněné konjunkturalisty bez špetky rebelství. Oba patří do této kategorie vzorných oportunistů, kteří se nikdy nepostaví proti převaze, kteří nikdy nepluli proti proudu a kteří nikdy nic neřeknou jednoznačně. Je zajímavé, že takovým lidem chybí nejen odvaha, ale i velkorysost a humor.
Fischer to prezentuje ještě přijatelně. I když nikdy nepochopím, jak mohl jako Žid být také komunistou. Opravdu si nemyslím, členství v KSČ by se dalo u člověka jeho ukotvení, k němuž se hlásí, přejít nějakou pozdní lítostí. Je to selhání, které prostě vypovídá o jeho mravní síle, tedy její nedostatečnosti. A nemyslím si, že po čtvrtstoletí od Listopadu by měl být prezidentem (bývalý) komunista, byť velmi distingovaný a umírněný.
Je velmi předvídatelné, že v dnešní turbulentní době bude takový prezident jen ve vleku událostí, bude vždy ustupovat silnému nátlaku a má všechny předpoklady stát se loutkovým prezidentem. Loutkovodiče si můžeme domyslet podle fantazie.
Ten člověk není sám o sobě špatný, není sám zdrojem zla, pokud za ně nepovažujeme jeho tvárnost a bezzásadovost, kterou prokázal už jako premiér. V tomto kontextu však je úplně nepochopitelná jeho samolibost, která z jeho mediální stylizace přímo vyzařuje. Momentálně se stylizuje do role gentlemana, procházejícího se po Londýně s velkým deštníkem. Působí to až směšně, jak laskavě a nekriticky sám sebe vnímá.
Ovšem Sobotka, ten svou sebelásku přivedl až do stadia frašky. Prý bychom ho měli volit, protože se jmenuje Přemysl Sobotka (asociace autora: Bond, James Bond). Prý je dostatečně znám tím, že má vlastní názor a prý není kam vítr, tam plášť (viz rozhovor v Právu ze dne 7. července). V různých modifikacích to opakoval několikrát. Cha, cha... Ten člověk se snad vidí jako Jan Hus nebo Giordano Bruno. Dokonce se nestyděl přirovnat se k Přemyslu Otakaru II., což neudělal poprvé. To je přece neskutečný šašek.
Tento měkkota, který dal měkké ano Lisabonské smlouvě, si z nás snad dělá srandu (legrace by byla příliš měkkým pojmem). Tenhle plavec v hlavním proudu nám chce nakukat, že za dobu plavby odehnal několik žraloků a nás ostatní on, Přemysl Sobotka, zachránil před krokodýly ve Vltavě. Kam ovšem doplave, je mi známo, přes Labe až do německého análu...
Příznačné je, že aby vykoupil vlastní zbabělost, ohání se bratry Mašíny, které z titulu své senátní funkce opakovaně navrhoval k vyznamenání. Svou zbabělost však znovu prokázal i v citovaném rozhovoru. Na otázku, zda by jako prezident Mašínům udělil vyznamenání, najednou začal couvat a mlžit – prý je to velmi kontroverzní otázka, která rozděluje národ, a tak neví... Proč je tedy hergot navrhoval?!
Zcela jej charakterizuje, že těsně před Listopadem navštěvoval VUML (večerní univerzitu marxismu-leninismu). Dokonce si to ještě teď dovolil bagatelizovat, jako by o nic nešlo. Jen potvrzuje, že je dalším z prospěchářů, kteří se ani nepokoušejí o žádné pokání. Prostě, kam vítr, tam plášť. A nikdy to u takových ambiciózních licoměrníků nebude jinak. Oni jsou na to ještě hrdí – je to jejich přirozenost.
Na takové „chlapáky“ jako Fischer a Sobotka stačí zadupat. Udělejme to ještě před volbami, nebo to po volbách udělá někdo zvenčí za nás... Švejnar, ten se zatím leká ozvěny vlastních kroků...
