Česká vláda se rozhodla v nejlepších socialistických tradicích uspořádat vojenskou přehlídku k 90. výročí založení Československa. Jednak mi zatím není známo, zda přijedou i pluky z Podkarpatské Rusi a ze Slovenska, ale hlavně tato šaškárna proběhne v nejméně vhodnou dobu, kdy jsme úctu svému státu mohli projevit civilněji, opravdověji, věrohodněji a účinněji. Nyní se drahá povrchní gesta ani nehodí:
- zuří světová finanční krize
- hrozí odbytový kolaps, zejména přebujelého automobilového průmyslu
- de facto započala nová studená válka
- EU autoritářsky stupňuje lisabonský nátlak
- vláda se potácí na pokraji pádu
- vládní strana je v rozvalu (nejen ODS)
- aféry o propojení politiky a zločinu paralyzují politiku
- policie nedokáže vyšetřit žádnou z velkých kauz
- ČR prohrává jednu arbitráž za druhou
- ČNB neví co s úroky
- vyhazují se poslední zbytky peněz za předsednictví EU
Tak v této situaci se rozhodla vláda po více než 20 letech uspořádat grandiózní vojenskou přehlídku. Dokonce všech několik letadel (v ceně celé eskadry) proletí Pražanům nad hlavou. Policie se taky blýskne. Taková monstr akce se konala naposled v hluboké totalitě. Teď jsou tedy opravdu ty „nejpříhodnější" podmínky k obnovení tradic. Topolánek se musel už načisto zbláznit (ministryně toho neměla ani zapotřebí). Asi si vzpomněl na svá vojenská studia v hloubi Varšavské smlouvy.
Napadají mě dvě asociace: Titanic, kde se tančí s dírou v lodi a Kim Ir-sen, jenž okázalými přehlídkami odváděl pozornost od faktu, že lidé umírají hlady. Kdyby to někdo považoval za přehnané analogie, tak mám ještě dvě metafory na dokreslení: kostku cukru, kterak se právě za bojového křiku hurá! rozpouští v evropském šálku a Parkanovou zpívající o americkém radaru.
Myslí si Topolánek a vláda, že lidem stačí podstrčit chléb a hry a zapomenou na výše charakterizovanou realitu? Myslí si, že k národní hrdosti stačí okázalá přehlídka obranyneschopné armády místo autentického hájení domácích zájmů v Evropě a ve světě? Nejlepší oslavou 90. výročí založení již zmrzačené republiky, by byl návrat k tradicím státnosti podle T. G. Masaryka, jimiž se oháněli právě ti největší rozvraceči. Zásadový postoj k „lisabonské zácpě" by úplně stačil.
A propos, dovedete si představit, jak se musí cítit generálové a nakonec i všichni opravdoví vojáci, kteří by byli oddáni české armádě, když je staví do latě Parkanová? Tím je vyčerpáno penzum pozitivní diskriminace za všechny menšiny.
