Je to nerozhodně. Jak to, že rozhodl až druhý gól? Asi se počítá dvakrát, protože Impérium skórovalo na cizím hřišti. Kdy bude odveta? Proč se za hry měnila pravidla? Proč byli domácí aktéři podpláceni a vydíráni hosty? Proč byly skrečovány zápasy ve Francii a v Nizozemsku? Proč v ostatních - dosud ještě státech - se hrát nesmí?
Všichni dobře vědí, že to není sport a také se nehraje fair play. Všichni dobře vědí, že kdyby byla referenda ve všech zemích, nejenže by nebylo dosaženo jednomyslného přijetí té převlečené a již zamítnuté euroústavy, jíž je Lisabonská smlouva, ale problémy s přijetím by byly nejspíš ve většině zemí. Není to projekt lidu, na který se elita tak ráda jinak odvolává.
V Británii by smlouva neprošla zcela jistě, kdyby místo lidu nepromluvila Labour Party. Ale pokud se referendum nebude v Británii konat a volby vyhraje Konzervativní strana, která Lisabonskou smlouvu odmítá, jak potom může integrace dlouhodobě fungovat, když bude založena na takovém dědičném hříchu? Byla by zaseta nestabilita hned při samém plíživém zrodu onoho superstátu. A Velká Británie není malé Irsko, s nímž by se dalo tak snadno manipulovat.
Je jasné, že Evropská unie ve stávajícím trendu je především projektem Německa a Francie. Dobře, přiřaďme k Německu historického spojence Itálii se satelity Chorvatskem a Rakouskem. Za oběť té revanši už padla i Jugoslávie s nedozírnými následky právě pro protifašistické Srbsko. Nemůže už být nejmenších pochyb, že jde o ambice návratu před první světovou válku, Versailles a Trianovský mír. Slovensko už nyní začíná pociťovat agresivitu uherské rozpínavosti.
Vše probíhá jen s tím rozdílem, že Německo s Francií - a pozor!, právě s Ruskem - by si velmocensky dohodly sféry vlivu. Je nad slunce jasné, že se jedná o absolutní destrukci základů, na nichž T. G. Masaryk vybudoval Československo, s osudovými následky jak pro dnešní Česko, tak i pro dnešní Slovensko. Zároveň by se podařilo Německu revidovat i výsledky druhé světové války, v níž za naši svobodu umírali naši otcové, dědové a pradědové.
Kdo není slepý, hluchý nebo zabedněný, musel přece vnímat ten neuvěřitelně nedemokratický proces, jdoucí i proti všem zásadám morálky. Nejdříve se maskovalo, že jde v ústavě o superstát. Pozdější ústupky v textu byly vždy jen kosmetické, aby se vlk nažral, ale koza pořád zůstala celá. Komedie kolem evropského „prezidenta" a „ministra zahraničí" jsou toho dokladem.
Když ani to nestačilo po odmítnutí v referendech, vymysleli Němci kamufláž a ústavu roztříštili, rozmělnili a zahrabali do neprůhledného textu Lisabonské smlouvy. Podle potřeby se od slibů a výhrůžek přecházelo k vydírání. Fraškou kolem opakování irského referenda jen celá tragikomedie kulminovala. Zvlášť zdařilý kousek, hodný sňatkového podvodníka inspirovaného Chytrou Horákyní byly „garance" Irům, jež mění i nemění tu „lisabonskou udici".
Zdařilo se také to, že byrokratické vedení EU se jakoby ohrazuje proti plné federalizaci EU. A zatím EU nesměřuje k federaci, ale k jednotně a direktivně řízenému superstátu. Ani Lisabonská smlouva, přestože za cenu oslabení malých států mírně posiluje europarlament, záměrně neodstraňuje demokratický deficit, kdy rozhodují elity bez ohledu na nějaké volby. A navíc: Kdyby totiž šlo o federaci, muselo by v ní existovat něco jako sněmovna národů, která by částečně kompenzovala ztrátu jednomyslnosti.
Příčiny pozdějších svárů jsou zasety. A nevidí je jen hlupák. Velice doporučuji, aby některým euronadšencům otevřelo oči aspoň to, co se začíná dít ve formě nátlaku na naše suverénní orgány v čele s prezidentem. Ale to budu komentovat příště.
Zatím si můžete, pokud jste tak ještě neučinili, k tématu přečíst:
http://streit.blog.idnes.cz/c/104094/Shitgulaty-levtublije-tujezrada-Topolryje.html
http://streit.blog.idnes.cz/c/104162/Mnichov-Lisabon-Dublin-zase-budeme-v-Bruseli.html
