Tentokrát nemám na mysli, kterak nám policie může ve skrytu monitorovat telefony a internet. Mám na mysli „zákon o čekání policie" před fotbalovými stadióny. K napsání mě vyprovokovaly excesy v utkání Brno - Baník.
Vypadá to logicky a pravicově: Pořadatel vybírá peníze za vstupné, měl by na své náklady zajistit bezpečnost. Tak jednoduché to však není.
Ponechme stranou to nejdůležitější, že si společnost a její právní systém neumí poradit s tlupami organizovaných a recidivujících násilníků. Nechápu to. Tvrdé jádro by už mělo nejen mít zákaz návštěv na sportovní utkání, ale po opakovaných násilných činech i nepodmíněné tresty odnětí svobody. Opravdu není nutné, abychom na pobyt na svobodě takových lidí dopláceli ze svých daní nebo aby vznikaly škody soukromým subjektům.
Ten problém se neomezuje jen na stadióny. To si má každý dopravní podnik, kterému jsou zdemolovány dopravní prostředky, každá vykradená pumpa nebo každá vybílená restaurace zaplatit ochranku v dostatečném počtu? A jestliže policie doprovází tyto tlupy až na stadióny, tak nechápu, co se ušetří tím, že budou hlídkovat před branami. Jako návštěvníci sportovních akcí budeme naopak nuceni bezpečí hradit podruhé, protože jeho náklady kluby promítnou do vstupného.
Nelíbí se mi, že vzniká organizovaná protiváha, tedy praxe, kdy na soukromé bázi se najímají bijci pro udržování pořádku nebo hůře pro pacifikaci osob. Zaprvé, tito lidé nemají o nic větší zákonné kompetence než běžný občan, který může přiměřeným způsobem bránit sebe, v menší míře i svůj majetek. Zasahovat organizovaně fyzicky je už opravdu nad rámec zdravé společnosti, v níž si k tomuto účelu platíme z daní policii. Ve zdravé společnosti fyzické bezpečí osob a majetku patří mezi základní atributy státu.
Soukromé agentury prostě nesmějí použít donucovacích prostředků, a to včetně výstroje a výzbroje, jimiž disponuje policie. Jestliže by se tato hranice plíživě začala prolamovat, obnášelo by to větší nebezpečí, než kterému mají čelit. Někdy to vidíme u různých ochranek tzv. celebrit, kdy často inzultují i novináře a mnohdy jednají násilně a za hranicí zákona. Na stadiónech zase někdy samotná agentura může být tím provokujícím elementem a nebo příčinou odvety rowdies. Ono to směřuje k tomu, že se do sebe pustí dvě skupiny násilníků, z nichž jedna se rve „pro adrenalin" a druhá pro peníze. Nedělejme si iluze o personálním složení těchto bezpečnostních agentur.
Pochopit se dá, že na diskotéce několik trénovaných sportovců umravňuje jednotlivé excesy nebo ke větším problémům stejně volá policii (má spíše preventivní chareakter). Obdobné je to třeba v hypermarketech. Nemá to ovšem tento masový charakter zaměřený proti davům. Ale i tak se čas od času můžeme dočíst o nepřiměřeném jednání. A je mi proti mysli každý pokus zneužívání jakýchkoliv soukromých „silových složek". Vede to pak k jednání, jaké uplatňoval třeba ČEZ proti svým klientům, jaké často používají leasingové společnosti nebo různé vymahačské agentury. Vždy je to na hraně a často za hranou zákona. Neměli bychom připustit, aby ten, kdo má peníze na agenturu získával výhody proti slabším, byť by se jednalo jen o přednost veřitele.
Vezměme si, že v pohárových zápasech často hostí menší a chudší kluby ty velké a bohaté, které jsou doprovázeny tvrdým jádrem „fanoušků", schopných zničit menší stadión. To má nějaký vesnický klub mít peníze na agenturu, aby uchránil svůj majetek a bezpečí? Nač platíme z daní policii?
Také se mi nelíbí, že i z mých daní se platí tento neřešený problém. Ten musí vyřešit právní systém státu. A ten jej tímto způsobem řeší protismyslně. Kluby ani soukromé agentury ho nevyřeší a podle mě ani řešit nesmí. Řítili bychom se do systému, v němž bezpečí bude jen za peníze.
