Asi budu pověrčivý. Ta osmička je zase osudová. Musíme si uvědomit, že nejde o to, kdy se zlo projeví naplno, ale kdy začalo nepozorovaně nabývat na síle a překročilo Rubikon.
Prolog
Uvedu to malým exkurzem do kosmologie, fyziky a teorie systémů.
Černá díra má kolem sebe horizont. Je-li dost velká, je horizont (ve vzdálenosti tzv. Schwarzschildova poloměru) natolik daleko od středu gravitačního kolapsu, že se jeho překročení nijak dramaticky nemusí projevit. Kosmonaut, který by jej překročil, si ničeho zvláštního nemusí všimnout. Přesto překročení horizontu je fatální. Neexistuje síla, která by jej vynesla zpět.Takže neodvratně skončí jako rozdrcená špageta, řítící se do singularity. Nepomohly by mu ani raketové motory, jež by mu byly schopny udělit rychlost blížící se rychlosti světla ve vakuu. Dokonce nemůže ani vyslat žádný signál, co se s ním stalo.
Obecně ve fyzice zase působí tzv. bifurkace. Jde o to, že se dlouhodobě skrytě akumulují změny, avšak v bifurkačním bodu dojde naráz ke zvratu - k fázovému přechodu. V praxi se to může projevovat tak, že snižování teploty kapaliny se dramaticky projeví, až zmrzne. Nebo dlouhodobé nepříznivé vlivy na statiku konstrukce mohou působit latentně až do samotného zhroucení. Říká se tomu efekt poslední kapky. Prostě tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Znamená to i to, že tak dlouho je možné pokoušet štěstí, až nás situace vytrestá. Změnu pak nelze ani párem koní vrátit zpět.
Že negativní změny nelze jen tak napravit, předurčuje i zákon růstu entropie. Entropie znamená neuspořádanost. Stav nepořádku je mnohem pravděpodobnější než stav organizace, proto globálně vždy v izolovaných systémech entropie (nepořádek) roste. Každá stavba se jednou rozpadne. Když dojde k bifurkačnímu zvratu a zlomíme ocelovou tyč, už se nikdy samovolně nespojí. Stejné to je, když rozbijeme porcelánový servis po babičce.
Řád a organizace proti trendu entropie mohou růst jen v otevřených systémech, navíc daleko od rovnovážného stavu; (poznámka pro fyziky: motorem je autokatalýza, nelinearita, zpětná vazba, disipace). Měli by si to uvědomit všichni eurounijní sjednocovači, kteří chtějí EU co nejvíce uzavírat do sebe a zbavovat vnitřní nerovnováhy. Toto počínání je smrtící, protože generuje chaos (nemyslím jeho matematický význam, ale zmatek). Je jen otázkou, jestli už byl překročen bifurkační bod, horizont, či Rubikon.
Domnívám se, že ano. My starší nalezneme analogii v latentní cestě k událostem roku 1989. Probíhalo to velice plíživě s dramatickým bifurkačním zvratem. Ještě v roce 1987 by nebyl snad nikdo, kdo by předvídal zhroucení SSSR a rozpad východního bloku. A dramatické změny, jež se odehrály jen o několik málo let později, by nepředvídala ani Sybila. To, co nové generaci přijde samozřejmé, se z hlediska rodičů jeví malým zázrakem. Dobře si ještě pamatují hesla „...na věčné časy a nikdy jinak". Vždyť Tlustý a spol. ještě čerstvě vstupovali do KSČ. Přitom vše bylo zákonité, když o tom rozhodlo ideologické stírání rozdílů generující zaostávání. Prostě rovnost v chudobě. Vše bylo jen otázkou času. Rychlost změn se vždy podceňuje. Pak stačí - obrazně řečeno - zamávání motýlích křídel v Amazonii a ucho se bez varování utrhne.
Nebuďme jako Jakeš na Červeném Hrádku
V předvečer pádu režimu tento tragéd ještě nevěl, která bije. Nebyl sám, obdobně jako někteří polici dnes. Posuďte sami, jestli pohár v roce 2008 již nepřetekl. Po překročení horizontu - představme si jej jako hranu - už může následovat jen pád...do temnot, o nichž psal již Alois Jirásek.
Ratifikace Lisabonské smlouvy ve většině evropských zemí a bez referend (mínění občanů, kteří se negativně vyjádřili k euroústavě tak bylo bezprecedentně pošlapáno).
Avizovaný plán opakovat irské referendum (po neuvěřitelném vydírání ze strany EU i Německa a hlavně Francie, jejíž voliči paradoxně euroústavu původně také odmítli).
Sarkozyho neskrývané ambice řídit Evropu (Figaro: Pokud Češi nebudou při svém předsednictví aktivní, prezident Sarkozy nebude sedět se založenýma rukama. Mnozí evropští státníci si osvojili určité zvyklosti a nedopustí roztočení negativní spirály. Francie zůstává v centru dění. Nemyslete si, že bude sedět tiše v koutě.)
Vypuknutí finanční krize - u nás se teprve projeví.
Snaha o zneužití krize diktovat a zavádět nadnárodní hyperregulaci (viz říjnové setkání mnichovské čtyřky).
Uznání Kosova (jímž vyvrcholilo plánovité boření poválečné Evropy).
Diskreditace pravice ze strany Topolánka a ODS (podpis Lisabonské smlouvy, návrh církevních „restitucí", rozdílný metr na Kosovo, Abcházii a Jižní Osetii, zbytečné provokace Ruska, lživá propaganda ve věci radaru, utužení monitoringu osob a regulace, prosazování zhoubné multikulturality, falešné „politické korektnosti" a „zeleného" lobbismu, zanedbání jaderné energetiky na úkor zisku polostátního ČEZu a nadnárodních zájmů, zavedení zelených imigračních karet a s tím spojená korupce a na to navazující šikana imigrantů, provalení špionománie ve straně atd.).
Drtivé vítězství levice ve volbách (zákonité vzhledem k výše citovanému počínání).
Upevnění moci Paroubka v ČSSD (Topolánek jej posadil do sedla tak pevně, že jím neotřásla ani vražda rehabilitující Kubiceho zprávu).
Rath a Langer jako politické špičky (tento úpadek morálky netřeba komentovat).
Staré struktury z KSČ jsou zpět u moci (za všechny jmenujme Palase).
Autoritářsky levicové tendence z Brusele* (Špidla je tam jako ryba ve vodě, resp.kapr v zahnívajícím rybníku).
Nástup populismu do domácí politiky (po Paroubkovi na tuto bezzásadovou a kátkozrakou hru přistoupil konjunkturalista Topolánek: viz sliby státním zaměstnancům, a to právě po vypuknutí krize).
Kapitulace Ústavního soudu (politická kritéria převážila právo - výsledkem bude, že náš nejvyšší strážce ústavnosti a práva se sám degradoval na filiálku evropských institucí).
Úpadek vlastenectví (jde o výsledek havlovského kosmopolitismu, euroideologie šířené novodobými komsomolci, zanedbávání národního dějepisu a vymývání mozků nadnárodními korporacemi).
Podle mě nazrála situace natolik, že by obrazně měli vyjet blaničtí rytíři. Tímto dávám docela vážný námět, jak by se měla jmenovat strana, která by ještě chtěla zvrátit existující stav.
Situace je kritická, bohužel i zoufalá. Konejšeme se tím, že naděje umírá poslední, dokud zůstane mezi námi aspoň poslední bojovník. A my máme hned prvního. Hodně sil, pane prezidente, do nového roku.
Kdo mě pochopil, tomu přeji co nejlepší rok 2009. Kdo ne, bude šťastný ve své nevědomosti dočasně i tak.
Všem hodně zdraví!
*) Již tradičně Brusel v souvislosti s EU skloňuji podle vzoru prdel.
