V 18 či 20 letech (stáří Drábkových potomků) byl pro mě důchod něčím za hranicí dohledné reality – scifi. V tomto věku by člověka tyto otázky ani zajímat neměly. A drtivou většinu ani nezajímají.
Argumentace, že se dvaceliletí dnes nebojí, že budou do důchodu odcházet v sedmdesáti, je velmi laciná a hloupá. Přesto se toho Drábek v rozhovoru pro iDnes dopouští. Zneužívá bezstrarostnosti mládí a zákeřně jí šermuje proti reálným obavám těch starších.
Tento demograf-amatér dokonce na otázku »Trváte na tom, že budou schopni normálně pracovat i v 70 letech?« odpověděl: „Naprosto jednoznačně“.
Na otázku »Už dnes mají lidé, kteří po padesátce přijdou o práci, potíže sehnat jinou. Co budou podle vás dělat, když by podle státu měli pracovat třeba v 65 letech a dnešní mladí dokonce v sedmdesáti? Kdo je zaměstná?« tento futurista-šarlatán sdělil: „To je ale přece i problém dneška. I dnes lidé odcházejí do předčasného důchodu, když mají problém po padesátce nebo po 55 letech sehnat jiné zaměstnání. Ale to nesouvisí a nesmí souviset se základním důchodovým systémem.“
Ten člověk si z nás dělá srandu. Nebo není schopen pochopit, že problém padesátníků, kteří mají deset let do důchodu, je něco jiného než problém, kdy těmto lidem bude do důchodového věku chybět dvacet let? Ale je to také problém celkové disponibilní pracovní síly, která bude ubírat pracovní příležitosti i mladším lidem. A nelze zapomenout ani na to, že tato dodatečná nabídka pracovní síly ji na trhu - k velké radosti zaměstnavatelů - velice zlevní. A to je možná účelem.
Čili jde jim o to, nastavit důchodový věk tak, aby se ho část „pojištěnců“ vůbec nedožila. Přinutit je odcházet do předčasného důchodu s dramaticky sníženým nárokem. A pokud na trhu práce zůstanou, budou tvořit konkurenční nabídku ve prospěch tlaku na snižování mezd všech ročníků. Hezky vymyšleno. A ještě se za to schová zvýšení DPH.
Drábek své spekulace dále rozvádí: „Umožnit lidem, kteří ztratili práci ve své profesi, vzdělávací aktivity, přeškolování, rekvalifikace...“ Aha. Takže pokrývači, horníci, tramvajáci, kopáči a jiní manuální pracovníci se asi budou v pokročilém věku přeškolovat na počítačové experty, projektanty, účetní nebo úředníky... Cynicky pak dodává: „Je potřeba, aby ocenění těchto profesí bylo dostatečné, aby tito lidé - už určitou dobu před tím, než budou mít zákonný nárok na odchod do důchodu - měli možnost zapojit se do nějakého systému, který jim bude vyplácet část peněz ještě před standardním nárokem na důchod.“
A kdo těmto lidem zvýší mzdy, aby to bylo reálné? Sám Drábek se dále usvědčuje: „Ale máte pravdu, že pro lidi s nízkými příjmy bude výhodné setrvat v průběžném důchodovém systému, který je nastaven velmi solidárně.“ Ale ten přece má být (částečně už je) vydrancován! Samozřejmě, že ti, co to do důchodového věku v zaměstnání nevydrží nebo budou „uspořeni“, budou z toho mála ještě penalizováni za předčasný důchod a za to, že včas neumřeli.
Samozřejmě, že kdyby byly obecně vysoké mzdy, byl bych pro to, ať se každý na stáří zajistí podle svého. Ale pokladní v supermarketu by těžko zvládla si našetřit aspoň na budoucí náklady bydlení. Energie i daně mají tendenci stále jen růst. Co s těmito lidmi, kteří živoří již v aktivním věku?
Drábek a spol. jsou „vizionáři“, kteří plánují, že si najmou externí agenturu k vysvětlení nevysvětlitelného. Ohánějí se budoucími pokroky lékařské vědy, prodlužováním aktivního věku a stále delším životem. Ono tomu tak ale lineárně být nemusí a také do nekonečna nebude. Je to něco za něco. Vyšší věk přináší objektivně i horší zdraví. Ale hlavně, proč se ten pokrok neprojevuje i ve schopnosti uživit své seniory, i kdyby jich relativně přibylo? Kolikrát se zvýšila produktivita práce? Kde jsou ty peníze? Ony se neztratily – jsou v žebříčku Forbes.
Přerozdělování bohatství se opravdu vymklo z rukou. Ovládá je celosvětově politicko-finanční mafie s chapadly klienteistických vazeb a protislužeb. Dvě procenta lidí vlastní přes polovinu světového bohatství, pět procent lidí už ho vlastní osmdesát procent. Kdyby si je aspoň všichni zasloužili. Ale o tom dnes už zdaleka nerozhoduje ani tržní ekonomika.
A tak Drábkovy děti opravdu nemusí mít o své důchodové zabezpečení obavy. Hlavně, jestli se otci podaří spolurozhodovat o tom, kdo získá licenci k tomu, aby dlouhá desetiletí inkasoval peníze od zodpovědných chudáků, kteří se na stáří budou muset připojišťovat u soukromých fondů, aniž by měli jakékoliv záruky.
Buďme ale za toho Drábka vděčni. Kdyby na jeho místě byl někdo přijatelnější, možná by lidem ani celá ta zvrácenost připravovaného systému nedošla.
