Dostal jsem ideovou sprchu z Hradu a zklamal jsem pana Hájka

Za všechno může Tymošenková. Kritizoval jsem totiž prezidenta Klause, že se přidal k humbuku - který z ní dělá falešného politického vězně - tím, že odmítl účast na setkání prezidentů středoevropských zemí (jež bylo nakonec odloženo).

Můj článek „I Vy, Brute – Klausi?“ převzal portál EUserver, kde na něj reagoval vicekancléř prezidenta republiky Petr Hájek polemikou „Klaus bude předmětem útoků vždy, ať už udělá cokoli aneb Politika a vězení“.

Ke cti mi slouží, že pan Hájek zmínil i kritiku prezidenta ze strany Schwarzenberga a Zaorálka, ale na rozdíl ode mě je neshledal hodna vážné reakce pro intelektuální insolvenci a osobní předpojatost. Pan Hájek napsal: „Před závorku vytkněme, že ať by Václav Klaus udělal cokoli – třeba že by neudělal nic – byl by předmětem stejných útoků, jen s opačným znaménkem. Reagovat na folklór nactiutrhačných výroků od jeho dvou posledně jmenovaných politických odpůrců vlastně nemá smysl.“

Pokud se mě týká, doufám, že ani jeho první věta neplatí na mě. Ačkoliv to není pravda, na svém blogu jsem svými kritiky označován za Klausova spřežence. Určitě jsem jej nepranýřoval „ze zásady“ nebo z osobní nevraživosti. Proč jsem tedy prezidenta kritizoval tentokrát a nesouhlasím ani s polemikou pana Hájka?

Je to jednoduché. Tymošenkovou, která má statut prominentního vězně a chová se přitom jako komediantka, nepovažuji za politického vězně či nějakého disidenta, ale za pravomocně odsouzenou podvodnici. Neznám sice ukrajinské zákony a trestní kvalifikaci jejího případu, ale považuji za nepochybné nejen to, že uzavřela nevýhodné „plynové“ smlouvy, ale zejména že míchala svůj soukromý energetický byznys se státní funkcí. Dokládá to i „podnikání“ jejího manžela a dalších spřízněných osob a firem.

Ona není žádný troškař a už v devadesátých letech byla šéfkou a faktickou majitelkou firmy Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU), která zprostředkovávala nákup ruského zemního plynu a zajišťovala jeho redistribuci ukrajinským zákazníkům. Měla přitom v rozporu se zákonem převést na stát svůj vlastní dluh ve výši 405 milionů dolarů (dnes 7,5 miliardy korun) a dopustila se navíc i daňových úniků.

Proč by měla být beztrestná? Protože je političkou? Protože byla premiérkou? Protože je spojenkyní Evropské unie? Protože jí uzavřené smlouvy vyhovují Rusku? Kdyby někoho zavraždila, také by ji pan Hájek považoval za politickou oběť? V té souvislosti bych připomněl, že než se uplatnily politické aspekty, byla Tymošenková trestně stíhaná i v Rusku.

A dokonce ukrajinská prokuratura vyšetřuje vraždu poslance Ščerbaně a jeho manželky, kterou podle jejich syna objednala tehdejší šéfka společnosti JESU Julija Tymošenková. Dříve se prý o tom bál hovořit. Jeden ze svědků měl potvrdit, že Tymošenková osobně kontaktovala vrahy a vraždu si objednala.

Je to věcí ukrajinské prokuratury a pan Hájek nemůže, stejně jako já, znát detaily. Ale nemůže zároveň popřít, že dokud byla Tymošenková ve funkci, mohla si ohlídat svou beztrestnost. Věřím tomu, že to, co teď vyplynulo na povrch, není zinscenované, ale prostě se to provalilo až v situaci, kdy Tymošenková ztratila politickou moc.

Politik si přece nesmí myslet, že jej jeho kariéra doživotně uchrání před odpovědností, pokud páchá zločiny. Nemá svůj zdroj solidarita politiků s Tymošenkovou právě v tom, aby toto tabu nebylo prolomeno?

Pan Hájek má ovšem pravdu, že politická rozhodnutí politických konkurentů nesmí být předmětem jejich osobní kriminalizace. Cituji: »Za politická rozhodnutí nese premiér „pouze“ politickou odpovědnost a jeho „soudci“ mohou být toliko voliči v následujících volbách. ... Pokud si pan Streit toto neuvědomuje a nepokládá se za revolučního levičáka, hodně mě zklamal.«

Protože si nemyslím, že něco takového se týká právě Tymošenkové, tak o takovém „konci politiky a demokracie“ (sic) přece nevolám. Odmítám proto nařčení z nějakých revolučních přístupů. Ty se naopak spontánně prosadí až tehdy, až si arogantní politici opilí mocí přestanou uvědomovat svou trestní odpovědnost, pokud páchají trestné činy.

Nepokládám se za revolučního levičáka, jen jsem si vědom, že revoluce jsou neodmyslitelnou součástí dějinného vývoje, ať se to někomu líbí, nebo ne. Lidstvo je totiž nepoučitelné a arogance mocných nekonečná. Stále se to v různých modifikacích opakuje. Až to přesáhne míru, ucho se prostě utrhne.

Pan Hájek mi dal ideové školení. Já to tak pravo-levě nevnímám. Nevím, jestli jsem pravičák, nikde to o sobě netvrdím. Jsem konzervativní svobodomyslný člověk, který nesnáší poručníkování. Mám rád tradice a stavím na osobní odpovědnosti, ale jako liberál a kverulant mohu mít problémy s „řádem a pořádkem“, jdou-li na úkor osobní svobody. Nesnáším spasitele a utopisty všeho druhu.

S prezidentem jsme v tom posledním myslím plně zajedno, i když on je ideově vyhraněnější (nelze mu však upřít, že je pragmatik). Přesto – nebo právě proto? – jsem stále přesvědčen, že prezident se měl odlišit od hejna politiků EU a měl se zachovat jako polský nebo slovenský prezident a účast na Jaltě neodmítat. Tymošenková, držící „hladovku“ s ledničkou na cele, mu za to nestojí.