Done Giorgio Paroubku, Šnajdr nebo Bušina, všichni jedna rodina

Proč by jeden obviněný nešel na večírek s druhým obviněným? Ty klany se přece, Done Giorgio, vždycky nějak domluví, jak si užít „výpalného“, které politické strany uvalují na veřejnost.

Výpalné je už tak velké, že nestačí přímé odírání, ale vy a právě váš klan navrhuje kasírovat i dluhy.

Vím, že byste se s klanem Dona Pietra nejraději postříleli, ale vy si nakonec vliv nějak rozdělíte, aby vám menší zlodějíčci nepřerostli přes hlavu.

A když jsme u toho střílení, pamatujete, Done Giorgio, jak právě na vašem večírku se do sebe pustila rodina Kočky a rodina Ďurička? Dopadlo to celkem dobře, byl zatím jen jeden mrtvý. Vzpomeňte přece, byl to ten den, kdy jste jako kmotr přišel mezi své v tom slušivém růžovoučkém svetýrku.

Ta vaše metafora s mafií, Done Giorgio, opravdu sedí. Vy dobře víte, že Bendl je za osmnáct a Rath bez dvou za dvacet. Rath se teď musí velmi snažit, aby odčinil svou účast v klanu konkurenta. Ostatně máte tam ještě jednoho takového, jmenuje se Pecina. Oba teď musí šlapat na vaše písknutí. Není nad vděčnost kmotrovi.

Ty dva velké klany - oranžový a modrý - „škodí zdraví" společnosti oba obdobně. Ale vy spoléháte na lidi se dvěma závity v hlavě. Vím, že když zkritizuji oranžové, nadají mi dvojzávitníci do modrých strak, a když zkritizuji modré, dostanu od jejich inverzních protějšků vynadáno do soudruhů. Tito lidé mají jeden závit na lásku a jeden závit na nenávist a toho umíte se svým soupeřem využívat

Kdyby tomu tak nebylo a většina voličů měla závitů více, dávno by se, Done Giorgio, výpalné neplatilo a vy byste se svou ekonomickou výbavou dávno přišel „cu grunt". Ale jen k vlastní škodě. Tak bohužel hrozí, že o všechno připravíte nás všechny.