Tak Jan Koller se rozhodl definitivně uzavřít svou kariéru fotbalového reprezentanta. Myslím, že nikoho neurazím, když nejen svým jménem poděkuji za těch více než 10 let a 55 gólů v reprezentaci. Klobouk dolů!
Škoda, že už žádou reprezentační branku nepřidá. Na rozdíl od jeho vyjádření jsem přesvědčen, že na to má, a to i na mezinárodní úrovni! Koller je stále pojmem a kdybych měl tu čest sestavovat bez omezení nějaké mužstvo, byl by v něm mezi prvními.
Koller není jen fotbalista, je to zjevení. A to nejen svou více než dvoumetrovou postavou. On mezi těmi některými libovými frajírky vyčnívá i lidsky. A to nesmíme zapomenout, že je nejen vynikající hlavičkář a výjimečný střelec, ale i neuvěřitelně dobrý fotbalista.
A tady cítím, že reprezentační tým má vůči němu dluh. V poslední době - a bohužel i v posledním zápase se Slováky - musel hrát Koller zády k brance a zpracovávat pro mužstvo vysoké míče. Mnohokrát - zase včetně minulého utkání - zůstával vpředu jako sám voják v poli. Jako bychom zapomněli, že ke Kollerovi patří dobré křídlo a nějaký ten ofenzivní záložník, aby se plně zužitkovaly i jeho fotbalové schopnosti.
Je velká škoda pro mužstvo, když si Koller nemůže zahrát a musí jen dřít. Nikdo neocení zpětně ty tisíce výskoků za národní tým. Já zase rád vzpomínám na jeho překvapivé kličky, narážečky s Nedvědem a góly z Poborského centrů. A tady vidím také důvod Kollerovy frustrace. Po odchodu velkých hráčů se přestal fotbalem bavit. A na dělníka už je opravdu příliš starý a psychicky opotřebovaný. Ta nevděčná dřina skutečně patří mladším. On měl být klenotem, který jsme si měli hýčkat.
Když se v naší sestavě objevil Koller, pro soupeře to znamenalo minimálně to, že musel vázat jednoho až dva hráče, aby jej blokovali. Když však Koller začal hrát od hloubi pole, soupeře tím dezorientoval. A toho jsme velmi málo v poslední době dokázali využít. Nejsme Norové nebo Irové, abychom hráli na nakopávané míče. Koller má i tvořivé a improvizační schopnosti. Je proto škoda po obrovi chtít, aby z bláta létal nahoru proti míči.
Tady vidím jeden z důvodů nesporného Kollerova znechucení. On přece chtěl pomoci, ačkoliv nemusel. Problém nevidím v tom, že v tomto posledním zápase byl vystřídán, ale že si ani do střídání přes veškerou snahu nezahrál tak, aby se cítil platný mužstvu. Bezvýsledně dřel. Možná by se mu lépe hrálo, kdyby dostal příležitost s Barošem. Nechci mluvit Haškovi do sestavy, ale já bych Kollera bral jako klíčového hráče, jemuž bych sestavu částečně přizpůsobil.
To není výraz kritiky. To je lítost nad tím, že si Koller už nezastřílí ani proti San Marinu. Takový hráč by si zasloužil důstojnější rozloučení se všemi poctami. Zůstane jednou z legend našeho fotbalu, dokladem vůle a příkladem, že fotbal se nehraje jen pro peníze.
Nikdo už nesmaže pohádku, jak český Honza ze Smetanovy Lhoty dobyl svět. Klaním se a děkuji.
