Už několikrát jsem psal o hlupácích, co avizují světýlko na konci tunelu. Brzy se ukáže, že to byl jen protijedoucí vlak.
Naposled jsem argumentoval zde. Ti levicoví a integrací posedlí sociálně-ekonomičtí inženýři jsou však nepoučitelní. Myslí si, že zákonitosti mohou kamuflovat nějakými protismyslnými opatřeními. Ale voda do kopce nepoteče, i kdyby se podařilo toky regulovat. A momentálně jedeme s kopce a konec pádu je v nedohlednu.
Pro osvětlení reálné situace si vezmu na pomoc titulky včerejších a dnešních článků v Hospodářských novinách:
Škoda chystá útlum a bude propouštět
A co se dalo čekat? Šrotovné je prožráno, i kdyby se pan Urban stavěl na hlavu. Tato zvrácenost uplatněná v okolních zemích a u nás bohudík zaražená prezidentem jen vyvolá větší propad poptávky. Kdo by si po zrušení příspěvku také pořizoval nové auto? Ti, co se předzásobili, určitě ne.
Útlum bude zákonitě pokračovat přesunem výroby do Číny a podobných zemí, na což jsem také už upozorňoval (viz zde). Teprve teď začneme sklízet ovoce nesmyslných investičních pobídek socialistů, které se nám sakra vymstí.
Už jednou jsem za podobná slova dostal v diskusi vynadáno, že když tyto pobídky přinesly „prosperitu", že to nikomu nevadilo. Chyba lávky, upozorňoval jsem na to dávno. Zde na blogu třeba v květnu 2008, tedy před vypuknutím krize, jsem napsal: „A to už je konkrétně u nás trh deformován nežádoucí orientací na krátkodobé efekty, kdy jsme se podbízeli mezinárodním gigantům investičními pobídkami. Mnohé firmy po vyčerpání pobídek a využití daňových prázdnin sbalily kufry a zanechaly nevymahatelné dluhy (viz Philips v Hranicích nebo Flexronix v Brně). Samozřejmě, že i ty úspěšné projekty, jako je třeba Volks Wagen - Škoda, jsou založeny na tom, že je pro zahraničního globálního hráče momentálně z České republiky výhodné vyvážet efekt, spočívající v relativně levné pracovní síle. Vrcholem pak je výstavba gigantické montovny korejské firmy Hyundai - mimochodem prolezlé korupcí - v Nošovicích, která nejen devastuje podhorskou krajinu v Beskydech, neúnosným způsobem bude zatěžovat dopravu v už tak neprůjezdném centru Frýdku - Místku, ale přitáhne sem i zahraniční dělníky s nízkou kvalifikací. Náklady, třeba dopravní, ale i ekologické, zcela už dnes převažují možný krátkodobý efekt. Nepochybuji, že se celá fabrika časem vydá dále na východ.
Nejhorší je, že tyto montovny svým dočasným rádoby efektem fixují nežádoucí zaměření české ekonomiky na nízkou přidanou hodnotu. Navíc je je zcela předimenzována orientace na automobilový průmysl, což tiká jako časovaná bomba, která vybuchne v okamžiku celosvětového poklesu poptávky. Zase jsme podcenili diverzifikaci." (viz zde).
Na krizi nejvíc vydělávají vymahači dluhů
Uznáte, že vymahači dluhů žádné nové statky nepřinesou. Ve společnosti, kde bohatnou vymahači a exekutoři, není něco v pořádku. Znamená to, že lidé či firmy „hodovali" nad zdravé poměry a teď zůstanou na krku nejen věřitelům, ale hlavně státu, potažmo nám zodpovědným.
Až vymahači, exekutoři a jiní vyděrači začnou mít nouzi o práci, uvěřím, krize je za námi.
Po desáté v historii je cena zlata nad 1000 dolarů za unci
Političtí šílenci, kteří si hrají na osvícené ekonomy, pumpují do ekonomiky ničím nekryté peníze. Tiskárny cenin, hlavně v Obamově USA, jedou na plný výkon. Jestli si někdo myslí, že obejde zákon zachování energie, tak je stejně pošetilý, jako když má vizi bezjaderného mírového světa.
Ceny zlata vyjadřují nejlépe, jak investoři, navzdory svým doporučením, „věří" ve stabilitu měn. Až skončí krize nadvýroby s deflačními faktory, musí zákonitě přijít inflační náraz. Někdo bude muset ten odklad následků krize a její kamufláž zaplatit. Politici to nebudou.
Janota prohrál, dluh bude rekordní
Letos dluh naroste o čtvrt biliónu, příští rok je v návrhu zhruba totéž. A jsou pomatenci jako Jiří Havel, kteří přesto vymýšlejí drahé hovadiny (viz čtyřdenní pracovní týden). Politici jsou prostě nepoučitelní, hlavně před volbami. Tady už ale skutečně hrozí státní krach. Malé státy nemají takový prostor jako USA, které financuje Čína. Když si věřitelé zaspekulují, tak půjdeme maďarskou, lotyšskou a islandskou cestou.
Chudáci naši potomci, ale ty důsledky už záhy zaklepou i na naše dveře. Představte si jen, jak neoddiskutovatelný růst nezaměstnanosti omezí poptávku a prohloubí tak krizi obchodníků a výrobců. Představte si růst sociálních výdajů státu při jeho prázdné kase...
Vážení spoluobčané, připravte se na horší časy. Naše země nevzkvétá. Po dvaceti letech to naši politici dotáhli až na samý okraj propasti. A nemám na mysli nějakou virtuální ústavní „krizi".
