Já vím, že je to předčasné, ale nejlépe Václava Klause doceníme, když jej srovnáme s potenciálními nástupci: Nebe a dudy . A vůbec nevadí, že to »nebe« je jen „nejlepší z možných“, když ty »dudy« neudrží notu.
Nerad bych, aby mi někdo spílal do Klausových obdivovatelů. Není to pravda. Zatím jsem nezažil politika, kterého bych mohl obdivovat. Ale Klaus opravdu někdy působí jako ostrůvek zdravého rozumu. Nejlépe to vynikne, když ostatní podlehnou nějaké akutní stádní psychóze. Je brzdou fanatismu, který se zákonitě nakonec ukáže být kontraproduktivním.
Vzpomeňme, jak došlo na jeho slova v kauze napadení Iráku. Každý soudný člověk sice říkal totéž, nelze v tom hledat žádnou genialitu, ale mezi politiky byl bílou vránou, a proto jistou odvahu musel prokázat. Tutéž zdravou skepsi na rozdíl od salónního bombarďáka Havla prokázal před útokem na Jugoslávii. A nejen to, snažil se minimalizovat škody ve vztazích se Srbskem.
Zdravý rozum si zachoval i při hodnocení nezodpovědného dobrodružství gruzínského prezidenta Saakašviliho. Kdyby bylo po jeho, měli bychom mnohem lepší vztahy – i obchodní – s Čínou i s Ruskem. Samozřejmě, že to je v zájmu všech západních zemí, i když to mnohdy přikrývají falešnou rétorikou. Pokud to ovšem některý hlupák vezme vážně - jako třeba Topolánek - a začne jak mopslík zbytečně poštěkávat, následky neponese ten velký, ale ten malý fanfarón.
Když svět začne bláznit po nějaké módní utopii a mnozí podlehnou dokonce fanatismu, zase je to náš prezident, který si zachovává uměřené postoje. A nedejte se mýlit, extrémní postoje nezastává Klaus, ale právě ti, co podlehli davovému šílenství. Tak tomu je v otázce evropské integrační psychózy a třeba v otázce účelového „oteplovacího“ šílenství. S tím souvisí i různé pojevy „politické korektnosti“, jež jako rakovina rozežírají tradiční hodnoty. Na to všechno se prezident Klaus nebojí poukazovat. Eliminuje tak aspoň částečně nejhorší výstřelky. A má to mnohem těžší než nějaký bloger.
Bojuje i proti katastrofickým vizím a nepodloženému strašení. Svou integritu prokázal i v takové zdánlivě nevýznamné otázce, jakou je povinné očkování proti prasečí chřipce. Každému už by mělo být jasné, že o žádnou pandemii nejde, nýbrž že to byl jen obrovský nehorázný kšeft. Také je zřejmé, že u nás ta vládní očkovací mánie nevypukla z medicínských důvodů, ale právě proto, že jsou nakoupeny vakcíny, tudíž se epidemie musela vymyslet. To, že se Klaus postavil za vojáky a svou kritiku i vystupňoval, dělá v zájmu i našich těžce zkoušených svobod.
To považuji za zásadní, abychom se pod záminkou katastrofismu nevrátili k totalitě. Byl bych nerad, kdyby to vyznělo, že patřím do jeho fanklubu. To jsem nikdy nepatřil, ani když vedl ODS. V roli prezidenta se však chová tak, že moje názory mohou rezonovat s většinou jeho kroků. To ale neznamená, že automaticky souhlasím se vším, co udělá. Jak je zřejmé i na mém blogu (a mohu proto doložit odkazy), kritizoval jsem jej třeba kvůli malé podpoře Svobodným, kvůli ratifikaci Lisabonské smlouvy, kvůli nepřiměřené pozornosti, jakou věnoval návštěvě papeže, kvůli znásilňování Ústavy k zamýšleným předčasným volbám, kvůli nedostatečné distanci od Paroubka nebo kvůli tendenci upřednostňovat velké strany se směřováním k bipolárnímu systému.
Klady ale mnohonásobně převažují. Nejvíce to vynikne, když vedle něj postavíme potenciální kandidáty na prezidenta v dalším období:
Přemysl Sobotka: Nikdy nepochopím, jak se tento člověk mohl dostat až tak vysoko. Není schopen zastávat žádná principiální stanoviska. Nasadí starostlivý výraz a mlátí prázdnou slámu. Utkvělo mi, jak dával „měkké ano“ euroústavě, které po několika změnách názorů v obou směrech skončilo tvrdou zradou. Je to člověk „kam vítr, tam plášť“, který by se na této funkci tetelil prázdnou důležitostí.
Jíří Paroubek: Tady mě napadají nejprve citoslovce. Bylo by to symbolické pohřbení klíčů, jimiž se v Listopadu zvonilo. Nebylo by to poselství nejzářivější hvězdy nebo snad Vyšší bytosti, ale přímo nálet Marťanů.
Miloš Zeman: Tak to je další bod, v němž se s Klausem rozcházím. I když intelektuálně převyšuje oba předchozí kandidáty, já si myslím, že hulvát a částečně i křupan být prezidentem nemá. I kdybych zapomněl na všechny argumenty z jeho politické kariéry, tak stačí si připomenout jeho dvě bulvární knihy, které by ve vyspělé zemi musely z vysoké politiky každého nadobro diskvalifikovat.
Jan Švejnar: To je takový samozvaný kandidát, jehož jedinou předností je, že jsme jej málo znali a že mnozí exulanty považují za světáky. Pro mě je to tragická volba, pan „Neříkámtakanitak“. Je to dost podobný typ jako P. Sobotka.
Vladimír Špidla: Pevně doufám, že k ničemu tak obskurnímu by nemělo dojít. Také pevně věřím, že za tři roky už kariéra eurokomisaře bude spíše Kainovým znamením. Tento člověk je velice nebezpečný. Je to introvertní, leč aktivní a zásadový exot, který v cestě za nějakou Utopií nezná bratra.
Jana Bobošíková: Ze jmenovaných by mi vadila nejméně: Je hezčí než Paroubek, elegantnější než Zeman, zásadovější než Sobotka, vlastenečtější než Švejnar a normálnější než Špidla. Taková herdek ženská by mohla na EU docela platit a zvedla by šunky i líným kapříkům. Příliš ale koketuje s levicí, tady její pragmatismus trochu odstrašuje. Stejně je nejméně pravděpodobným vítězem (genderky, kousněte se do pozadí ;-)
Po této rekapitulaci děkujme, že ještě doufám až do roku 2013 budeme mít prezidentem rozumného člověka a hlavou státu všestranně vybavenou osobnost. Bude hůře...
