Po zlaté medaili Ibrahima Rugovy – prý za mír, demokracii a humanismus - udělené kosovským prezidentem teď Havel převzal nejvyšší gruzínské státní vyznamenání - Řád svatého Jiří, který mu předal v Praze gruzínský prezident Michail Saakašvili.
Brána do minulého století
Havel prohlásil: „Děkuji za to vyznamenání. Samozřejmě mě těší a dojímá. Zároveň si kladu otázku, zda si to zasloužím. Tu otázku si kladu při každé podobné příležitosti.“
Samozřejmě, že si to tento humanitární bombarďák a politický okultista zaslouží. Která jiná vyznamenání by jej tak perfektně symbolizovala? Vyznamenání od válečného dobrodruha a autokrata Saakašviliho příznačně doplňuje předchozí ocenění kosovských válečných zločinců a drogových banditů.
Svorníkem může být jen postmoderní stoupenec lžipravdy a jakolásky Havel. Ono se to totiž příčí normální logice. Mozek musí pracovat opravdu v paranormálním režimu, aby tyto případy nějak smířil.
Kosovo představuje „stát“, dosud uznaný jen menšinou zemí OSN, který je důsledkem násilného a pomocí zahraniční intervence zatím prosazeného separatismu, pohříchu muslimského. Gruzie naproti tomu emancipační snahy Jižní Osetie a Abcházie chtěla zmařit vojenskými prostředky i za cenu mezinárodního konfliktu s mocným sousedem. Striktní logikou, raciem, ani selským rozumem to nepojmete. Musíte se uchýlit k transcedentnu, ba i k magii.
Nebo k farizejství? Všechny odpovědi jsou správné, jinak by se nejednalo o duševně rozbředlého Havla. Přesto však lze sjednocující prvek nalézt: Všechno proti Rusku a Slovanům obecně. Klidně i za cenu podpory musulmanů nebo i antikrista. Nepřátelé těchto nepřátel, mezi něž lze zahrnout i ty emancipované z Čechů, jsou jeho spřeženci.
Doufám, že zde nebudu za rusofila. Žádnou nostalgií k tomuto národu ani státu netrpím. Dobře si uvědomuji, jaký typ asijské „demokracie“ bychom se od Ruska mohli nadát. Paměť mi také slouží Ale to při našem členství v NATO zatím nehrozí.
Zato nám hrozí, že vinou Havla, dráždícího hada bosou nohou, budeme papežštější než papež a zcela se vyloučíme z obchodní spolupráce s tímto dodavatelem životně důležitých energií a potenciálním velkoodbytištěm našich výrobků. To velmi vyhovuje Německu i ostatním zemím, které si brousí zuby na naši část tohoto krajíce. A to bez ideologických předsudků. Podobným procesem už jsme si prošli, když Havel likvidoval postavení našich zbrojovek.
Takže opět nás Havel zbavuje komparativní výhody dané nejen naší polohou, ale zejména dlouholetou obchodní tradicí, kterou jsme v minulosti docela těžce zaplatili. Dnes však, jako bychom našli, pokud bychom tedy jen nechtěli žehrat na osud jednostranně navázaný na ekonomiku Německa, u něhož je jen otázkou času, kdy nás bude stahovat do ještě hlubší krize.
Havel tedy škodí nejen morálně a politicky, ale přímo naturálně a ekonomicky. A netýká se to jenom Ruska. V situaci, kdy i Obama se zdvořile uklání svému majoritnímu „akcionáři“ – Číně, Havel ustrnul v minulém století, blábolí cosi o lidských právech – ovšem v západním pojetí – schází se s bezvýznamným dalajlámou neexistujícího „státečku“ a pořádá de facto spiritistické seance, jako je FORUM 2000. Ale ano, je to signifikantní, rok 2000 je přece posledním rokem minulého století, v němž ještě Západ a Evropa hrály prim.
Za střapeček na své hrudi nebo v zajetí touhy po Nobelově ceně za mír je schopen Havel zapomenout i na své fyzické limity. Bude prostě aktivně škodit, dokud bude dýchat. A mám obavy, že i déle. Zhoubné následky jeho činů zcela jistě přesáhnou horizont jeho života.
