Na některé eurofanatiky dolehla lisabonská chřipka. Projevuje se blouzněním, blábolením a hrozí úplným zblbnutím.
Oba výše jmenovaní chtějí zbavit prezidenta funkce odkazem na to, že ač se těší plnému zdraví, podle nich není schopen vykonávat úřad. Prezidentovi totiž - ó jaká drzost - to myslí samostatně! Dovolil si nepodlehnout integrační psychóze a manipulaci, že když za nás nebudou rozhodovat velké evropské státy - jak se už nemůže Cohn-Bendit dočkat -, tak že se automaticky staneme čínskou provincií nebo ruskou gubernií.
K tomu bych po všech těch rozumných a nevyslyšených argumentech proti odevzdání „vlády věcí svých" chtěl přičinit jen jednu poznámku: Odkud se do ostatní Evropy šířil válečný fanatismus, založený na většinovém zblbnutí populace lidnatých států? Byly to snad malé národy, které zrodily Napoleona, Hitlera nebo Stalina? Není stávající pokus jen jinou formou téhož? Bez skepticismu a umírněnosti malých členů je EU odsouzena k chronickému umírání a bolestivé smrti. Klaus tu ránu z milosti vede na ten nejpatogennější výhonek - Lisabonskou smlouvu.
Druhou možností, o níž tito protagonisté blábolí, je změna Ústavy, aby v ní bylo, co si přejí. Tedy - buď že prezident je automat na podepisování, nebo že pokud má jako nejvyšší ústavní činitel vlastní názor, bude moci být sesazen.
Tím jen potvrzují, že dosud v Ústavě nic takového jako povinný podpis prezidenta není, ačkoliv jim podobní s tím také často operují a matou svými „renomovanými" výklady lidi, kteří se nebudou namáhat Ústavu otevřít. Ale hlavně opět chtějí - nepoučitelní - Ústavu účelově znásilnit dle „potřeby" na jedno použití. Opravdu demokraté lisabonského střihu.
Proč se tedy Parlament obtěžoval doprovodným usnesením, že Lisabonská smlouva nesmí prolomit Benešovy dekrety? Jenže po schválení Lisabonské smlouvy právě by bylo mezinárodní právo a rozhodnutí Evropského soudního dvora nevratně nadřazeno našim zákonům, takže bychom si podobné záruky mohli strčit za klobouk.
Jen slepý, hluchý a tupý může nevidět, že jde pouze o prosazení mašinérie, která usnadní diktát z Brusele. Už žádné štráchy s malými a vzpurnými národy. Ovládnou Evropu lze přece i bez války. Lituju lidi, kteří přiznávají, že chápou ten deficit demokracie na straně EU, ale nevidí alternativu.
Já zase říkám, že alternativu nemá svoboda. Nelze se jí vzdávat pod žádnou záminkou, aby na nás měli samozvaní autokraté kratší opratě. Tato volba by vedla k neodvratnému zaostávání a nakonec k ozbrojeným konfliktům. Každá jiná alternativa je lepší. Čím více blokačních pojistek, tím lépe. Nebo si lidé už nepamatují, kam vedla aklamační „demokracie"?
Není to tak, jak někteří čecháčci, kteří se musí schovávat pod evropské sukně, tvrdí, že je třeba se zbavit vlády těch českých politických kreatur. Je tomu právě naopak: Kromě kreatur českých si přivoláme i kreatury evropské, na něž vůbec nejsme uzpůsobeni. Jako jsou např. právě Cohn-Bendit, Jo Leinem nebo Hans-Gert Pöttering. A ti kromě své zavilosti ještě navíc nenávidí Čechy.
Kdo proboha může prezidentu Klausovi vyčítat, že má starost o české občany, aby nepřišli o majetek? Kdo se to staví po bok Bernda Posselta, jenž hájí sudetské Němce? Kdo věří skazkám o tom, že když se vydáme napospas ESD, že se nám nic nestane? Jsou tak omezení nebo jsou pátou kolonou?
Ale pozor! Nejde tady jen o český majetek. Nesmíme zapomínat, že se tady jedná především o územní nároky a nich založenou existenci státu! Schengen a euroregiony, jakkoliv se tváří nevinně, vstřícně a pokrokově, tyto jistoty rozvolnily. Hraje se příliš vysoká hra, aby zůstala v rukou takových servilních kašpárků, jakým se ukázal zimní premiér Fischer.
Domácí výčitky, že měl prezident své trumfy vytáhnout dříve, jsou neopodstatněné. LS byla až do minulého týdne, kdy byla resuscitována fraškou opakovaného irského referenda, totiž m r t v á! Prezident Klaus, hájící správnou věc, je na můj vkus ještě příliš diplomatický a minimalistický. Cílem by neměly být dodatky, ale řádný pohřeb tohoto lisabonského svinstva. Pokud jeho strategie nepovede k úplném záchraně Evropy před touto Zombie, budu zklamán.
Ale teď ve svém postoji zaslouží prezident veškerou naši podporu. Nejde jen o jeho místo v dějepise, hraje se o naši státnost. Snad všichni vlastenci ještě nevymřeli. A je třeba říci jasně, že kdo bude házet hlavě státu při ochraně národních zájmů klacky pod nohy, je vlastizrádce.
