Nedělejme z Jágra Beckhama. Nezaslouží si to. Chce pomoci, ale může i škodit mužstvu. A to tehdy, pokud Růžička nepochopí, že české národní mužstvo není Jágr team.
Proto mě iritují nekonečné debaty, koho postavit k Jágrovi (viz iDnes). Skoro to vypadá, jako by se hledali nešťastníci, kteří by se měli obětovat ve prospěch hvězdy. Přizpůsobovat herní styl mužstva jedinému – jakkoliv skvělému – hráči, je velmi rizikové. Nedovolí si to ani Rusové s Ovečkinem nebo Kanada s Crosbym.
Navíc Jágr tu přemíru zodpovědnosti nemusí unést. Už na loňském mistrovství světa, když jej Švédi vygumovali, se nám to nevyplatilo. Ale Růžička tvrdošíjně nasazoval stále unavenějšího Jágra, dokonce do dvou řad. Spoléhalo se na jeho přesilovky a když tento stereotyp nevycházel, nedostali ostatní šanci se chytit. Deka jednoho hráče nesmí zlomit mužstvo.
Máme plno vynikajících útočníků, jako jsou například Eliáš, Havlát, Plekanec, Čajánek či Červenka, takže nějaká glorifikace jednoho hráče je kontraproduktivní. Rozhodnout musí umět třeba čtvrtá řada. Navíc Jágr sám o sobě ví, že není žádný tahoun-motivátor typu Ivana Hlinky a že mu tato role ani nesvědčí. Navíc nesmí mužstvo psychicky padnout, kdyby se tento ne už nejmladší hokejista nedejbože zranil.
Docela mi vadí Jágrova nekázeň při střídáních. Je vidět, že mu trenér nechává volnou ruku. Ale nechtěl bych hrát pravé křídlo ve druhé řadě. To je další post, který mnohdy padá za oběť Jágrovu zvyku si prodlužovat pobyt na ledě. A protože si myslím, že soupeře nejvíce rozkolísá změna rytmu hry a stylu jednotlivých formací, opravdu málokdy je k tomu opodstatnění.
Je to národní tým a výběr nejlepších hráčů, ne nějaké ligové mužstvo, kde jedna hvězda zastiňuje a převyšuje ostatní. Považuji dokonce za chybu, že soupeře necháváme v jistotě, že většinu přesilovek odehraje Jágr. Oni nejsou hloupí a připraví se na to. Neříkám, že Jágr nemůže rozhodnout, ale nesmíme jej do toho očekávání automaticky vmanipulovat.
Jágr je vynikající hráč a je třeba ocenit, že na rozdíl od některých třeba fotbalových hvězd je ochoten se bít za svou zemi.Umění ani dobrou vůli mu nelze upřít. Ale sám nic nevyhraje. Ostatní nesmějí spoléhat na Jágra. Bohužel této úchylky se nejvíce obávám právě od Růžičky. Je třeba si uvědomit, že třeba Rusi nemají jen Ovečkina, ale i Malkina a Kovalčuka. Obdobně i ostatní mužstva.
Novináři celou situaci až hystericky eskalují. Není titulek o hokejové reprezentaci, aby z něj nekřičelo Jágrovo jméno. Už dopředu bude synonymem úspěchu, anebo neúspěchu. Není to rozumné. Když byl náš fotbal na vrcholu, také jsme neměli jen Nedvěda, ale i Kollera, Poborského, Rosického, Baroše, Jankulovskiho či Čecha.
Doufám, že budeme po OH stejně oslavovat Jágra, Eliáše, Havláta, Kaberleho, Blaťáka, Vokouna....a ostatní, včetně Růžičky. Aby měl i Ivan Hlinka v hokejovém nebi radost. A my s ním.
