Jak ukázali i Rusové a Slováci, kteří letos ovládli stupně vítězů letošního mistrovství světa v hokeji, asi budou mít Slované obecně nějaké dispozice k této hře. Není to poprvé, kdy předčili zámořské a severské týmy, které mají nesrovnatelně lepší podmínky pro tento sport.
Rozzářený a přešťastný Petr Nedvěd
U Rusů se dá vzhledem k masové základně předpokládat úspěšnost v jakémkoliv sportu, který tam bude populární. Ale úspěch Slovenska a dlouholeté úspěchy Česka jsou z říše zázraků, srovnáme-li počet hokejistů i hokejových hal oproti konkurenci. A to nemluvím o finančním zázemí.
Neměli bychom na to hřešit, ale co je zcela nepochopitelné a potěšitelné zároveň, že ani neustálý odliv čím dál mladších hokejistů a ani rozpad předchozího osvědčeného výchovného systému zatím naše hokejové úspěchy úplně nezmařily. Češi to prostě mají v genech. A to i v situaci, kdy vývoj mezinárodního hokeje, upřednostňujícího agresivní pojetí, vůbec nepřeje českým hračičkám.
A měli jsme možnost se mnohokrát přesvědčit, že česká chytrost zvítězila i nad těmi nejtvrdšími bijci. Tento sport by mohl Čechům nejen dodat sebevědomí, ale i poskytnout inspiraci i v jiných oborech. V přímé konfrontaci se za výsledky vůbec nemusíme stydět. Proč by to nešlo i mimo spot? Hlavně bychom se měli oprostit od malosti a poraženectví, které nám vštěpují někteří politici kosmopolitního typu.
Jak ukázal trenér Vůjtek, Češi se mohou uplatnit i jinde ve světě. Ale za tím stojí všechno, co se naučili doma. V případě Vůjtka, ale i Hadamczika, mohu být jako patriot rád, že oba jsou ze severní Moravy. To ale není podstatné. Podstatné je, že ani v cizině nezapomněli, že jsou Češi.
Někteří lidé mohou význam těchto sportovních úspěchů zlehčovat, ale dělají chybu. Chleba ani pivo sice levnější nebudou, ale každý český úspěch je důležitý pro národní sebevědomí, které v dnešní situaci považuji za životně důležité. A pomáhá z mladých lidí vychovávat vlastence.
Takže si myslím, že Češi mají v genech nejen hokej, ale i úspěch všude tam, kde se hraje podle závazných pravidel. Nemáme žádný důvod trpět malostí. Kromě Rathů máme i Nedvědy (nejen ty fotbalové, ale i hokejové), kteří mohou inspirovat mladé lidi k poznání, že píle s nezlomným srdcem vedou k úspěchu. A když jsem viděl radost Petra Nedvěda, bylo zřejmé, že existuje i něco více než peníze.
Abych trochu v nadsázce ilustroval svá slova, podívejte se na letošní nominaci českých hokejistů. Všimli jste si toho? Samá krásná česká jména:
Štěpánek, Kovář, Mrázek - Nakládal, Němec, Čáslava, Krejčík, Krajíček, Mojžíš, Blaťák, Kutlák - Frolík, Plekanec, Tenkrát, Hemský, Krejčí, Průcha, Vondrka, Nedvěd, Koukal, Petružálek, Novotný, Kašpar, Michálek, Erat (u posledního mám trochu pochybnosti o původu).
Z loňska a předloňska bychom mohli přidat Vokouna, Pavelce, Rachůnka, Rozsívala, Židlického, Škoulu, Gřegořka, Jágra, Červenku, Eliáše, Havláta, Voráčka, Hubáčka, Vampolu, Klepiše, Marka, Rolinka, Vašíčka, Růžičku... Škoda, že tři z nich už nejsou mezi námi.
A v minulosti? Ševčík – Kepák – Jiřík, Holík – Kochta – Klapáč, Martinec – Novák – Šťastný, Rosol – Kameš – Klíma, Patera – Procházka – Vejvoda...
Když vezmeme ta letošní jména, tak některá jsou přímo jazykovou pochoutkou: Blaťák, Kutlák, Plekanec, Tenkrát, Hemský, Průcha, Vondrka, Petružálek... Žádný Streit (ten hraje za Švýcarsko a podle toho dopadli), Rath nebo Klaus:) Ale ani žádný Koller, Hübschman, Gebre Selassie nebo Horst Siegl. O to více mě mrzí, že našim hokejistům schází na dresech diakritika.
Možná jste si toho nevšimli, ale něco na těch Češích jako poleno je...
