Evropská unie zakázala na českém trhu marmelády, pokud nejsou vyrobeny z citrusových plodů. Nevyjednali jsme si prý výjimku jako některé jiné země (Dánsko, Řecko) a argument tradiční domácí receptury nám na rozdíl od Rakouska zamítli.
Ovocná směs? Chudáci Hamé a jejich zákazníci...
Jde o ještě větší zvrácenost než v případě tuzemského rumu nebo pomazánkového másla. Ale jde nejen o zásah do obchodních praktik, na něž byl zákazník dlouhodobě zvyklý, ale i do integrity českého jazyka. V něm totiž adjektivum před podstatným jménem často znamená, že se nejedná o pravý produkt, ale o náhražku. Máme přece třeba „kočičí zlato“; „tuzemský rum“ nebo „pomazánkové máslo“ je ze stejné kategorie.
Navíc z obchodního hlediska jde o označení, na něž si domácí zákazník zvykl tradičním používáním. Takto se vyvíjí jazyk. Rozuměl bych tomu, že pokud má zboží i cizojazyčné popisky, v překladu se nebude používat matoucí označení. „Pomazánkové máslo“, známé všem Čechům, by mohlo být v překladu označeno jako „fat spreads“ respektive „spread margarine“, ale nechci si hrát na překladatele, já zde hovořím o vžitém názvosloví z hlediska mateřštiny.
U té marmelády je to ještě horší. U nás se citrusové plody nepěstují, takže z hlediska českého jazyka znamená hutnou pomazánku z rozvařeného ovoce. Dle Wikipedie to „je druh sladké polotekuté ovocné směsi, která vzniká vařením z ovoce a využívá se jako doplněk jídla, či na mazání na pečivo a sladké pokrmy. České marmelády jsou tradičně vyráběny z místních plodů, jako jsou jahody, jablka, třešně, meruňky, ostružiny, borůvky...“
Ale to není vše. Podle Evropské unie se naše marmeláda může jmenovat pouze džem či rosol (želé). Ponechme stranou rosol i želé, které nevyjadřují původ z ovoce. Ale džem je proboha z hlediska českého jazyka něco jiného! Wikipedia k tomu praví: „Marmeláda se často zaměňuje za džem, ale oproti němu je hustší a bez kousků ovoce.“
Necháme si líbit prznění českého jazyka byrokraty z Brusele? Jazykově slovo marmeláda vzniklo z portugalského „marmelo“, což znamená „kdoule“. Takže nemá nic společného s citrusy! Ty byly pouze náhražkou za původní kdoule! Wikipedie to popisuje takto: „Slovo marmeláda má svůj původ v portugalském marmelade, které vzniklo z portugalského označení kdoule (marmelo), neboť v Portugalsku se pod tímto názvem rozumí kdoulové zavařeniny. Samotnou kdoulovou směs už přitom připravovali Staří Římané a naopak našla své zákazníky i v novověké Británii, kde ovšem časem došlo k jejímu nastavování citrusovými plody (citrony, pomeranče, mandarinky a další). Později se v Británii dokonce samotné kdoule z receptů vytratily a dnešní britská marmeláda je převážně citrusová.“
Jazykově tady EU nadřazuje britské tradice a výklad tradicím českým. Přitom jazyk se vyvíjí na národním principu, ale hlavně způsobem využívání. Takový byrokratický zásah by si nedovolil ani Ústav pro jazyk český.
A tak je to se vším. EU nejenže zasahuje byrokraticky a necitlivě do národních tradic a kompetencí, ale především vždy nadřazuje zvyklosti a zájmy velkých zemí těm malým členům. Ti mohou jen poníženě žádat o věci, které dosud byly samozřejmé a nedělaly žádný problém. A je zvykem, že malé země často tyto nesmyslné bitvy prohrávají, jako je tomu v případě české marmelády.
Je vůbec zarážející, jakými blbostmi se EU zabývá. Vynakládají se nesmyslné kapacity a a obrovské peníze na zcela absurdní věci. Tady skutečně už regulace a buzerace stojí nad zdravým rozumem a jsou „smyslem“ samy o sobě.
Pokud se tomu nepostavíme, nejlépe vystoupením, bude to pokračovat ad absurdum – až za hranici samotného šílenství. Jak jinak nazvat plán EU zavést kvóty, aby větší firmy musely zaměstnávat 40% žen. Už dnes lituji velké speditérské a logistické firmy, jak budou shánět řidičky a stěhovačky. A takové cestářky jsou také lákavou vyhlídkou. Nebo si představte dřevorubkyni, kterak si po těžké práci namaže chleba marmeládou, pardon rosolem...
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!
