Kardinál Vlk byl hospitalizován. Podle mluvčího pražského arcibiskupství Aleše Pištory je v nemocnici kvůli celkovému vyčerpání, jeho zdravotní stav však prý není vážný. Jedná-li se o bližního, druhá část tohoto prohlášení nás může uklidnit. Proto si dovolím reagovat na důvod hospitalizace, tedy vyčerpání z přepracovanosti. Co nyní tak kardinála vyčerpává?
Vyčerpávají ho povinnosti běžného duchovního, jako jsou mše, svatby, pohřby, duchovní útěcha? Zřejmě nikoliv. Kardinál Vlk je však představitelem nejtvrdšího jádra církve katolické v Česku, jenž svůj úřad spojil s honbou za majetkem, který církev považuje za svůj, ačkoliv po právu je vlastnictví přinejmenším sporné a v mnoha případech velice pochybné až nemístné. Vzpomeňme jen bitvu s lidem této země o chrám sv. Víta.
Takže je to hamižnost, která jej uštvala až k hospitalizaci. Ty stovky miliard jsou opravdu tíživé pro jakéhokoliv smrtelníka, byť v červeném klobouku. Kardinál Vlk už bude navěky spojen nikoliv s duchovním rozměrem víry, ale se statky pohříchu navýsost světskými.
Pan kardinál si neuvědomuje, že dělá církvi v ateistickém Česku medvědí službu. Honba za vidinou uzurpace majetku je obecně odpudivá, u církve zvláště. Nechci zde citovat z církevních fundamentů, ale už Mistr Jan Hus brojil proti preferované orientaci církve na světský majetek v rozporu s Kristovými přikázáními. Jak dopadl, je známo. Těžké břímě viny zde leží na církvi katolické.
Nechť se kardinál Vlk zotaví. Tyto peripetie, které jej nyní provázejí, ať bere jako výstražný prst boží. Majetkem je možné se snadno udávit. A nenaplněnými ambicemi po statcích pozemských tím spíše. Veřme, že nad tím kardinál právě rozjímá.
Až církev nebude útočit na mou peněženku, nebudu psát články jako zde, zde, zde a zde. Budu rád, protože pan Vlk má jinak příjemnou fyziognomii hodného dědečka. Budiž zdráv na těle i duchu!
