Ten blekotající trenér opravdu u reprezentačního fotbalového mužstva zůstat prostě nemůže. Možná už nejde ani o postup na mistrovství světa, ale o jméno českého fotbalu.
Bílek měl skončit nejpozději po Mistrovství Evropy. Po zápase s Rusy (0:4) o tom mělo být rozhodnuto. V následujícím zápase s Řeky (2:1) jej pak zachránila Kadlecova hlava a zejména svěřenci, které pro velký fotbal vychoval trenér Vrba (Jiráček, Pilař, ale i další). Od neúspěchu, který by tragickou situaci v reprezentaci vyřešil už před čtyřmi měsíci, jsme byli jen kousíček...
Nebýt plzeňských odchovanců, neměla by reprezentace žádnou kostru. To je znát při zranění Pilaře a poněkud horší formě Jiráčka, který se vrací také po zranění. Jistě, je zraněný kapitán Rosický a odešli hráči typu Nedvěda, Poborského a Kollera...ale ten pád je příliš hluboký.
Co tedy Bílkovi vyčítám? Kromě systému s jedním útočníkem zejména to, že odrovnal nebo odrovnává několik hráčů. Především odrovnal Baroše. Vím, že se jej správně zastával, ale nevoli diváků si neměl vykoledovat chudák Baroš, ale především Bílek. Už před zápasem s Řeky jsem napsal: „Ale copak je Baroš nějaký hrot? Není to hráč, který by mohl hrát zády k brance, není zázračným hlavičkářem, který bude sbírat míče ze vzduchu, není žádný Drogba, aby se sám probil přes blok soupeřů. Potřebuje nahrávače a kolegu, který by mu odlehčil. Lepší je, když hraje ze stran. Možná by vyrostl po boku Necida nebo Lafaty.“
Necid dodnes laboruje s kolenem, střelce Lafatu, jemuž se v lize daří, staví tak na deset minut. Ale vrátím se ještě k Barošovi, protože je mi líto, že Bílkův pokus udělat z něj Kollera mu uškodil natolik, že jej na sklonku kariéry diváci nespravedlivě vypískali.
A není to jediný hráč, kterého Bílek na sklonku kariéry zařízl. V té souvislosti chápu Štajnerovu hořkost, že ani při bídě české reprezentace s ním Bílek na Mistrovství Evropy nepočítal. Ostatně si myslím, že tento herně nevypočitatelný samorost, který v reprezentaci nikdy nezklamal ani při alternacích, na to zklamání doplatil i zdravotně.
A Bílek zatvrzele hraje na jednoho útočníka. Osm zápasů po sobě stavěl kopyto Pekharta, ačkoliv ten nebyl schopen dát gól. Měl sice šťastný okamžik s Maltou, ale hned v dalším zápase s Bulhary prokázal, že nemá čich na výběr místa a ani zabijácký instinkt. Není to žádný Inzaghi, Raul ani Gómez. Ale hlavně neumí hrát fotbal jako Koller.
Plzeňští hráči jsou trochu z formy a hned je to na reprezentaci znát. Nemohu se ubránit pocitu, že za tím může být nervozita, kterou svým nevybíravým atakem na Plzeň vyprovokovala Sparta jen proto, aby se napříště sudí báli proti ní odpískat penaltu. Opak platí pro Viktorku, té ten přifilmovaný pokutový kop přišel draho. Přesto však bych častěji stavěl Daridu, protože třeba Plašil je také z formy.
Navzdory tomu Bílek tvrdošíjně obhajuje „svou“ sestavu s jedním impotentním hrotem, od níž ho neodradí ani žádný neúspěch. Když už to vždy vypadalo, že musí padnou, přišel šťastný výsledek s Řeckem nebo naposled s Maltou, aby se bohužel zase zachránil u kormidla. Ale chápete, to už jsme doma s tou Maltou neměli ani vyhrát, nebo co? Kdyby Čech nechytil penaltu, žádná sláva by to nebyla. A první půle? Katastrofa, s prvním gólem po 411 bezbrankových minutách!
Bezbrankový zápas a ztracené dva body doma s Bulharskem už jen dokresluje všechny předchozí argumenty. Žádné světýlko na konci tunelu neprosvítá. V normálních poměrech by Bílek musel rezignovat sám.
To je naše prokletí. U nás neúspěšní lidé ve státních službách odmítají nést jakoukoliv odpovědnost. Žádný neúspěch ani skandál je neodradí od toho, aby se drželi svého koryta zuby nehty. Nakonec v politice to můžeme vidět dnes a denně.
