Česká koruna posiluje, což je dobrá zpráva pro ty, kdož se chystají na zahraniční dovolenou. Je to dobrá zpráva i pro ty, kteří mají nějaké úspory v korunách, protože se dá předpokládat, že čím později přistoupíme k euru, tím větší budou mít hodnotu. Je to dobrá zpráva pro všechny zákazníky, již nakupují zahraniční zboží nebo služby. Kdyby nebylo posilující koruny, která kompenzuje částečně drahnoucí pohonné hmoty, tak by se už dávno ceny utrhly z řetězu.
Přesto tady je skupina podniků, které bijí na poplach. Pohříchu jsou to ty nadnárodní giganty, které tady přišly za nízkými náklady. Teď se mohou zjančit, že na mezinárodním trhu jim nikdo efekt posilující koruny nebude kompenzovat. Takže cena v eurech jim v Česku přinese menší zisk. Je tomu tak proto, že tržní kursy volně směnitelných měn postupně umazávají ten Klausův transformační polštář, který zajistil Česku onu komparativní výhodu nízkých nákladů. A je to tak správně. Nebýt tohoto polštáře, tak by už 19 let platil Komárkův kurs 5 korun za marku, tedy zhruba 10 korun za euro. Jak je vidět, ještě se máme k čemu přibližovat.
Proč tedy ty dominantní podniky tak řvou? Protože musí platit daně a hlavně mzdy v korunách. U daní se tento efekt částečně kompenzuje tím, že z nižšího zisku v korunách platí i nižší daně, navíc když převedou zisk matce do ciziny, dostanou v eurech další kompenzaci. Ale ty mzdy je strašně štvou. Oni stále kalkulují s cenou práce v eurech, jakou si naplánovali při investicích v Česku. Teď jim dělají kursy čáru přes rozpočet a jim se zdá, že financují v Česku zvyšování životní úrovně. Je jim třeba jasně říci, že v otevřeném hospodářském prostoru se ty nepodložené rozdíly v cenách, a to včetně cen práce, musí vyrovnávat. Jim by vyhovovalo, aby se tady fixoval existující stav, že tady budou prodávat dráž než třeba v Německu, ale nakupovat levněji. Aby jejich zisky, jichž by doma nikdy nedosáhli, financovali nevědomky všichni občané závislí na české ekonomice.
Takže, když to nejde okatě udělat se zaměstnanci (skryté rozdíly a finty se zřizováním zahraničních subdodavatelů s českými zaměstnanci se však uplatňují), chtějí svého dosáhnout na úkor dodavatelů. Protagonistou je v tom zejména automobilka Škoda. Podle ekonomického šéfa Holgera Kintschera (zdroj hn) chce Škoda brzy přejít se všemi domácími dodavateli na obchodování v eurech. Znamená to jediné: Jsi menší a jestli chceš pro nás dodávat, budeme ti platit v eurech, takže se tě posilování koruny týkat nebude, ale kursové ztráty poneseš ty. Tvoje chyba, pokud neumíš „pracovat" s eurem. Takže domácí podniky ponesou ztráty za exportéra. A to dokonce i tehdy, když podstatnou část produkce prodá na vnitřním trhu za posilující koruny. Měl by se na to podívat antimonopolní úřad, zda nedochází ke zneužívání dominantního postavení.
Je v tom i další vzkaz. Až nebudeme mít na kom kompenzovat, že se u vás zvyšuje životní úroveň tak, že už nebudeme moci dosáhnout naplánovaných zisků, přesuneme se zase do jiné Tramtárie. Vláda by si to při investičních pobídkách měla uvědomit. Ty montovny nám teprve bude čert dlužen.
Dokud u nás jsou, budou dělat - i s využitím kampaní ve sdělovacích prostředcích - nátlak od zaměstnanců přes dodavatele až po Českou národní banku. Ta už by jim měla zavřít pusu a zvýšit úrokové sazby, což rostoucí inflace vyžaduje. Posilování kursu koruny je žádoucím trendem. Dá-li mu ČNB přednost, dá přednost občanům před nenažranými monopoly. Navíc by měla dbát o to, že na vnitřním trhu se budou uplatňovat korunové ceny a platby.
PS Vědomě jsem vynechal některé makroekonomické argumenty, kterými by mohl být můj článek relativizován. Učinil jsem tak s klidným svědomím, že i když by se jimi protistrana mohla ohánět, čerta starého nadnárodní korporaci na makroekonomice ČR záleží.
