Jde to už za hranici sebeúcty, lidské důstojnosti, osobní cti a vlastního kreditu, pošlapal zdravý rozum i elementární slušnost a překročil meze trapnosti až tam, kde začíná fraška.
Neudělal to poprvé, o to je to hanebnější. Zuby nehty se drží koryta a opakovaně prohlašuje, že na funkci nelpí. Ten člověk nemá kousku cti v těle.
Mnozí kolegové to už přede mnou správně komentovali, snad nejlépe František Matějka. Věcně by nebylo co dodat. Já však chci upozornit na morální stránku celé záležitosti. Protože mýlit se už není možné, ten člověk to neudělal poprvé.
Je to takové déjà vu (již viděno). Také já jsem se už tomu věnoval, když ve Fischerově vládě nekličkoval před Nečasem, ale před Bursíkem. Šlo o stejně trapné a zbabělé nabízení rezignací a jejich pozdější popírání a odvolávání (naposled jsem o tom psal zde). Nakonec tento parazit vyštípal předchozího zmocněnce pro lidská práva Jana Litomiského. Zůstal jako Fischerův dáreček do příštího volebního období.
A mám strach, že jeho teflonový charakter a splachovací nátura nakonec budou slavit úspěch a tento vyžírka se ještě nějakou dobu bude nejen popásat na děravém státním rozpočtu, ale bude v zájmu své „nepostradatelnosti“ vymýšlet hovadiny i vyloženě škodlivé státní zásahy. Napříč vládami se totiž klene nejen neodstřelitelný Kocáb, ale i jeho guru Havel právě prostřednictvím svých lidí (Schwarzenberga, Vondry i některých dalších sympatizantů nejen v TOP 09, ale uvnitř VV).
Aspoň máme možnost vidět tu „pravdu a lásku“ v reálném provedení bez příkras. Jde o lásku ke korytu – a to je celá pravda. I ta „pozitivní diskriminace“ začíná u jejich protagonistů, jinak by na svých funkcích nebyli.
Ale ten Kocáb je zvlášť odporný exemplář. A je jen dobře, že se proti němu zvedá veřejné mínění a píše nás o tom více.
Já mám málokdy tendenci glorifikovat a přikrášlovat poměry ve starších demokraciích. Ale je třeba přiznat, že u nás je zvláštní specifikum, že provaření činitelé sami neodstoupí, i když už mají z ostudy kabát. To by bylo málokde myslitelné. Vždyť vzpomeňme dalšího morálního ztroskotance Cyrila Svobodu, který se dere aspoň do diplomatických služeb, když už ho voliči vypráskali.
Totéž se stalo Straně zelených, za niž Kocáb do vlády přišel. Přesto si našel trafiku. Tento holubičí český zvyk musí skončit! Kéž by k tomu už neúnosná kauza Kocáb přispěla.
