To bylo keců, jak Evropská unie i po ´Lisabonu´ zůstane rájem demokracie, v němž zůstanou zachována i práva malých členů. Všechno se má proklamativně odvíjet od lidských práv. Jenže se ukázalo, že lid se smrsknul na duo Merkelová – Sarkozy (dále jen SarkoM).
To je srandy... :-(
Ostatní mají právo se podvolit bez reptání, jinak nastupují ultimáta. Přece už z jiné diktatury známe heslo: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. A tak to i dnes funguje. Jednoduše jde o vyděračské metody. Kdo nesouhlasí, je kazisvět, který ponese nedozírné následky. Referenda se vám holoubkové zachtělo? Tak rychle na tento hlas lidu zapomeňte! Ony jsou kolaborantské vlády i parlamenty přece jen manipulovatelnější.
Když už se nedá nic dělat, protože referendum je v ústavě (Irsko), bude se opakovat, pokud démos rozhodl „špatně“. Ale běda, kdyby někoho napadlo v životně důležitých otázkách suverenity – politické či hospodářské – nechat démos promluvit; ten má být jen za křoví a obětního beránka. A totéž se týká celých států mimo Německa a Francie. Tam lid má svou moc vyměnit politiky, kteří pak budou řídit celou Evropu k obrazu svému (tedy i francouzských a německých voličů).
Ostatní mohou své volební lístky rovnou roztrhat. Nějaké obstrukce v národních parlamentech nic neřeší. Stejně všichni pod diktátem EU a jejich orgánů (jak mužského tak ženského) budou schvalovat v zásadě totéž – cestu do Řecka. Mění se jen kulisy, délka a členitost této cesty. I v našem parlamentu, který „pracuje“ i v noci, se stejně nic zásadního změnit nemůže, dokud neobnovíme suverenitu.
Bláznivost celé situace dokresluje, když si položíme otázku, nač jsou pak ty desetitisíce volených i nevolených darmožroutů v Bruseli, ale i ve Štrasburku. Kde je ´mokrý hadr´ Van Rompuy? A ministryně zahraničí EU snad sublimovala, když pochopila, že tato země, jíž by reprezentovala, neexistuje. EU prostě řídí SarkoM a tato rakovina je progresivní. Ačkoliv na takové metody řízení by stačily dvě křesla a dva mobily, ohromné náklady tečou do šíleného aparátu EU neustále. My přispíváme denně asi 101 milióny korun českých.
Ukazuje se, že ve skutečnosti neexistovali žádní euroskeptici a eurofobové, dokonce ani eurokatastrofisté, leč jednalo se vždy toliko o eurorealisty, kteří předem vývoj EU – zejména po ´Lisabonu´ - dokázali posoudit bez utopického balastu a růžových brýlí nadšenců. Naproti tomu neexistovali eurofilové, ale jen a pouze euronaivové či euronadšenci, zkráceně – hlupáci.
Pokud by si měla EU zachovat budoucnost – tedy nikoliv katastrofickou -, musela by se navrátit k původním hodnotám založeným na rozšiřování svobod, nikoliv direktiv. Reálné to však není, proto čeká EU zaostávání, neustálé turbulence a pravděpodobně i politický krach, který nevylučuje žádný z katastrofických scénářů.
Už dnes je pravděpodobné, že do toho začne promlouvat ´ulice´. Z ní měl Papandreu strach. Pak se zlekl více SarkoMu, který metastázuje v Řecku za pomoci domácích kolaborantů. Ale to situaci pouze radikalizuje. Řecko má právo svobodně a důstojně zkrachovat, aby mělo šanci na rozvoj, nikoliv jen na třicetileté splácení dluhů bez jakékoliv perspektivy.
Pokud se týká EU ve stávajícím provedení, je z ní třeba bezodkladně vystoupit. Protože vím, jakým tlakům by iniciátoři tohoto plánu čelili, vidím jako východisko, snažit se intenzivním diplomatickým úsilím vytvořit klub dnešních členů, kteří by byli ochotni si vyjednat nejen podmínky opuštění dnešního molocha vedeného SarkoMem, ale třeba i spolu uzavřít mezivládní dohody vedoucí ke vzniku společenství na principech někdejšího EHS. Určitě by bylo třeba oslovit státy Visegrádu a možná i Velkou Británii.
Jak toho ale dosáhnout se Schwarzenbergem... (o ostatních kolaborantech nemluvě)?
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!
