Dnešní den bude zapsán černým písmem v dějepise příštích generací. Pravda, až tehdy, pokud bude Česká republika zase někdy svobodná.
Schválení Lisabonské smlouvy je neodpustitelné. Strčit hlavu dobrovolně do chomoutu, když na Vás nemíří alespoň tanky, je pro mě zcela nepochopitelné. Vypouštět si rybník, aby se někteří tlustší kapři dostali do většího, to je hloupost těch čeblin, které mají jedinou úlohu - v potravním řetězci.
Nikdy neodpustím tu zradu ODS. Že pane Topolánku? Že pane Římane? Při volbách jsem vám dal hlas ne proto, že bych věřil na vaše zázračné schopnosti, ale protože jsem si bláhově nedovedl představit, že byste mohli ze sebe udělat - tváří v tvář všem vašim předchozím výrokům - takové voly. Možná že je na místě slovo, vyjadřující prodejnost, ale nechci být sprostý.
Že tady něco nehraje, dokládá schválení doprovodného usnesení, podle kterého smlouva nemůže revidovat poválečné uspořádání Československa a zpochybňovat Benešovy dekrety. Panebože! Tak jste to měli prosadit do Lisabonské smlouvy! Jinak je to plácnutí do vody.
Parlament zatím neschválil ani zákonnou pojistku, že při předávání kompetencí do Brusele vše za parlament nespáchá vláda. Původně alespoň změnu jednacího řádu obou komor parlamentu si ODS kladla jako podmínku ratifikace. Najednou z toho vycouvali, prý je splněna podmínka. To už je možné vydávat černou za bílou??? Není jim hanba? Navíc je to zase záležitost, která měla být řešena v Lisabonské smlouvě.
A proč ten spěch? Smlouvu ještě neratifikovali ani v Německu! A přitom postavení Německa v EU bude spíše Lisabonskou smlouvou posíleno. Ale pokud jsem četl komentáře, tak i v Německu padají námitky, které český Ústavní soud vůbec nebral v úvahu, a to otázku státnosti. Nejde tedy jen o otázku suverenity, která se účelově obchází nesmyslnými novodobými výklady o sdílené suverenitě, ale o otázky staletých tradic státnosti a na ni navázaného tradičního pojetí demokracie.
Dochází tady k plíživé demontáži české státnosti. Ono se zítra nic zvláštního nestane. Ale známe tu strategii, kterou jsme si my starší mohli prožít v období tzv. normalizace. Jde o pomalé ústupky z vydobytých svobod. Všechno je to doprovázeno mediální masáží, v dnešní době i falšováním průzkumů veřejného mínění. Samozřejmě ruku v ruce jde výchova ve školách. K propagandě se zneužívá jakýkoliv náznak ohrožení, glorifikují se fiktivní úspěchy. Když se zpětně ohlédnete, najednou se stanou „normálními" dříve nemyslitelné až existenční a osudové záležitosti.
Nezbývá, než věřit Senátu. A také poslancům nebo senátorům, kteří by mohli napadnout opětovně schválení Lisabonské smlouvy u Ústavního soudu. Prezidentu Klausovi bych připomenul, že přísahal na svou čest, že bude svůj úřad vykonávat podle nejlepšího vědomí a svědomí. Jak se na celou záležitost dívá, dává najevo nepokrytě. Teď jde o to, aby si vzpomněl, že mu lichotilo, když byl srovnáván s Mistrem Janem Husem. Ano, jsou okamžiky, když se rozhoduje o velikosti politika a člověka. Hranice mu nehrozí a historický odkaz zavazuje.
