Výsměch Staroměstskému náměstí

Ano, někteří lidé jen předstírají svůj vztah k vzácným historickým památkách, protože tím zakrývají svoji nižší kulturnost. Velmi rychle se ale prozradí, když chceme v takovém prostoru postavit něco nového.

Problém dostavby SN je pro každého zde zainteresovaného člověka tou nejlepší prověrkou, jakou v sobě nosí kulturu a jaký je jeho vztah k těmto hodnotám. Stačí představit nějaký návrh na řešení vybourané proluky SN a hned se zájemci-pozorovatelé roztřídí do svých specifických názorových skupin. Předtím ale mluvili velmi podobně o krásách historické architektury Staroměstského náměstí.

Když je nový návrh evidentně nevhodný pro toto místo, má to každý jednoduché, odmítne jej třeba s komentářem, co si to ten architekt dovolil v tomto našem klenotu. Horší situace nastane, když se návrh sem hodí a tudíž nutně dorůstá kultuře zdejších historických slohů. Někdo ihned vidí, že se tady děje něco proti němu. To historické mu nevadí, neboť ho již ničím neohrožuje a je mu lhostejné a nyní očekává od toho, co má přijít, něco úžasného. Něco co by ho nadchlo a zároveň sem zapadlo. Ale když ono se nic takového vytvořit nedá, nižší kultura, která by se vyrovnala té vyšší?

Návrh, který se vyrovnává se stávající zástavbou SN je proto pro něj nepřijatelný, špatný, čímž vlastně vyjádří i svůj kulturní postoj k celému náměstí. Vysmívá-li se takovému návrhu, vysmívá se celému Staroměstskému náměstí. Hned má mnoho výhrad, jimiž celou práci shazuje a zesměšňuje. Tím se ale odkrývá a ukazuje sám na sebe. To, co háže na dotyčnou práci, představuje ve svém nitru sám.

(-)

(-)

-

Co v proluce této postavit,

a jak křivdu tuto napravit?

No, něco jako Goliáš a David,

takovýto triumf slavit?

-

Jakoby odpradávna to tam stálo,

avšak někomu to stále málo.

Co velké práce vše to dalo,

by píseň dohromady hrálo.

-