Věžička vykukuje

Téměř každou obec symbolizuje architektura místního kostela, která se významně podílí i na jejím pohledovém panoramatu.

A co obec, to také velmi často barokní či barokně přestavěný kostelík. Baroko vytvořilo typickou českou architektonickou kulturu i v krajinném působení malých sídelních útvarů. Sem tak se zachovala i gotika, někde i starší románský sloh, vidět jsou také neoslohy z 19.století. Ty barokní věžičky kostelů, které dodnes vykukují nad zástavbou obcí, působí vždy pěkně a svými často cibulovitými střechami velmi poeticky a malebně. Občas ale vidíme také moderní kostely, které většinou již takovou poezií neoplývají. Architekti mají jiné umělecké vize, subjektivně se předvádějí a hledají jiná hmotová a tvarová vyjádření. Malebnost se ztrácí a v panoramatických pohledech ji nahrazují tvary, vyznívající někdy i velmi rozpačitě a nepřesvědčivě. Místo symetrické, pěkně proporčně vytvarované věžičky s ukončující "cibulí" třeba i cosi podivného křivého. Škoda, vždyť i moderním způsobem se dá krásně stavět. Proč kazit architektonickou kulturu destruktivními útvary.