Proroctví temné věže

Stojím tu od pradávna a zkusila jsem již mnoho. V roce 1842 mě chtěli dokonce strhnout pro trhliny v základech po zbourání východního křídla radnice a v r.1945 z nenávisti zničit!

-

Nyní tu stojím jako za trest,

s přílepkem jakýmsi ostudným.

A snášet musím ten věčný rest,

až příběh se stal nudným.

-

Avšak nechci vyrážet dech,

jen sousedské přátelství.

Kdo prorazí ten vytrvalý pech,

 a dosáhne takovéto vrstvy?

-

Chceš-li se mnou hovořit,

musíš mi i rozumět.

Také pýchu svoji pokořit,

a mnoho toho umět.

-

Neboť já jsem tady velitelem,

a ty nižším podřízeným.

Ke mně obrátit se musíš čelem,

projdeš-li mým územím.

-

I přijde čas mé spásy,

z toho věčného otroctví.

Ten dárce mojí nové krásy,

tak zní to staleté proroctví.

-

Vlastní fotograf (1990).

-