Politik, vědec, umělec, sportovec a...

Tito čtyři se potkali a hned si začali vyměňovat svoje názory na politiku. Z povzdálí je pozoroval a poslouchal ještě jeden neznámý.

-

První spustil politik:

Víte, politika je hlavně ekonomika,

a záleží na tom, pod jakým vedením a směrováním.

Z toho pak ostatní všechno vzniká,

tedy prozíravost s varováním.

-

Schopnosti a tvůrčí síla jedince,

jako vůdce národa.

To je ta lícní strana mince,

a naše morální obroda.

-

Vědec mu na to odpověděl:

Jistě, diktatur jsme tady již měli dost,

nyní tu máme demokracii.

Žádný takový k překlenutí most,

staro-nové časy se k nám vrací?

-

Připojil se i umělec:

Že by i nové slavné portréty,

v pózách vznešených?

Nebo i ty střety,

dle libosti v krojích nošených?

-

Přidal si svoje také sportovec:

Víte, já cvičím, skáču a běhám,

 a rozdávám rány v ringu.

I těžká závaží nad hlavou mám,

nikdy nehraji si na sfingu.

-

A zase ten politik:

Ona ta politika je něco jako sport,

nedáš ránu, dostaneš.

Nemorduješ, sám jsi mord,

a k dalšímu boji nevstaneš.

-

A ještě ten vědec:

Kde, že vy to pane žijete,

to je již starověk a středověk.

I jako Pilát Pontský si ruce myjete,

komu tak vyjádříte svůj vděk?

-

Poté k nim přistoupil ten pátý, neznámý a pravil:

Jak vás tak poslouchám, samá pleva,

nebude lépe si zazpívat?

Kupředu levo-pravo-levá,

a nebudeme nad vším tím zívat.

-

Francois Rude, Odchod dobrovolníků, východní průčelí Triumfálního oblouku v Paříži, 1836

(Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981).

-