Pes v domě

Bydlím již řadu let ve čtyřpatrovém činžáku a se psy, ač jsem nikdy žádného neměl, jsem si tady užil až až.

Když má člověk pracovnu doma (já malou kancelář), tak si nutně v takovém domě s pejsky, zavřenými v prázdném bytě, a s jejich majiteli za ty roky užije i mnoho zlého. Pode mnou měli bílého pudla (nějaký Šampion) a ten, jakmile sousedé ráno vypadli do práce, začal vytrvale štěkat, kňučet, výt a naříkat, dokud nepřišli odpoledne domů. A někdy i v noci, když se tito neukáznění lidé někde zdrželi dlouho do nočních hodin. A to trvalo roky a nebylo možno se s nimi domluvit. Musel jsem ty psí projevy poslouchat skoro každý den. Nakonec jsem to dal k přestupkové komisi, ale ta s tím nehnula. A tak jsem to dal i k soudu, jenže tam to také narazilo. Odpověděli mi, že nevědí jak mají rozhodnout a abych si tu žalobu nechal sepsat právníkem. No výborně, já zaplatím právníka a soud nakonec rozhodne ve prospěch ochrany zvířat a ne člověka. Po dlouhodobém trápení všech nakonec dali psa své příbuzné, která bydlela v paneláku. A tam, jak jsem se doslechl, to začalo znovu s jinými nespokojenými nájemníky.

Jiný příběh:

Naproti mě se nastěhovala matka se synem, kteří měli již dospělého staforda. Ten sice neštěkal, ale zato nesnášel být zavřený sám v bytě. Matka chodila pracovat na noční směnu a vracela se domů v 8 hodin ráno. Syn odcházel z bytu do práce v 6 hodin. A aby pes neběhal po bytě a nedělal škody, tak ho upoutal řetězem. Ale pozor, tihle stafordi mají děsnou sílu a tenhle se dokázal urvat z každého řetězu (asi ho zase tak pevně nechtěl upoutat, aby se příliš netrápil) a potom útočil na dveře bytu. A jelikož měl také silné drápy, tak se snažil proškrábat dveřmi na chodbu. Přitom vyskakoval i na zámek a bušil do něj jako kladivem. A já tohle musel poslouchat 2 hodiny mezi šestou a osmou ranní. To ale bylo již příliš silné kafé, protože ten pes se skutečně téměř proškrábal 4 cm silnou dřevěnou dveřní deskou až na chodbu a zdemoloval ji. Tihle nájemníci tam však dlouho nepobyli a brzy se museli odstěhovat.

Nyní mám shodou okolností proti sobě sousedy, kteří mají také staforda, ale toho tady přivykali od narození. Jak se nastěhovali a ukázali mi to malé štěně, tak jsem se zhrozil a říkal jim, že to nepůjde. Pejsek si ale brzy zvykl a dobře snáší i samotu v bytě. Je již dospělý, ale vůbec o něm nevím. Neštěká a ani jinak nezlobí.

Takže je to i dost velké riziko si do činžáku, kde bydlí více lidí, pořídit psa. Pak slyšíte: ale když on je tak hezký, tak jak ho máme dát pryč. No jo, ale ono je to také živé a něco se tomu i nelíbí a má pro to i docela slušné zbraně...

Světem zvířat (domácí zvířata), J.Hanzák, J.Volf, L.J.Dobroruka, ilustrace A.Pospíšil, SNDK Praha, 1965.

-